pátek 28. dubna 2017

Jak jsem začal učit na soukromé škole

Měl jsem to velké štěstí(?), že jsem mohl začít učit na střední škole, když mi bylo teprve 21 roků. Během osmi velmi plodných, poučných a zajímavých let jsem učil velmi rád a rád jsem začal mít i tuto profesi. Někdy však zapracují okolnosti, osud vás nakopne a donutí posunout se dále. Někam jinam. Změnil jsem tedy školu, shodou okolností za soukromou. Rád bych se podělil o své postřehy v přístupu k učitelům mezi státní a soukromou školou.
Zajímavý byl už první pohovor se zástupcem ředitelky školy. Velmi mne potěšilo, že byl fascinován mým CV natolik, že naprosto nechápal, proč chci učit a bál se, abych jim po třech měsících neutekl. Dovolil jsem si tedy tomu pánovi upřímně vysvětlit, že učím rád a ostatní práci mám spíše pro peníze, i když mne baví. Připadal jsem mu asi trochu divný, ale uvěřil mi. Ještě mi řekl, že se na mne informoval u mé bývalé kolegyně a že na mne dostal kladné reference. Následoval rozhovor s paní ředitelkou a vše bylo dohodnuté.
Dokončení článku najdete na http://blogkantora.cz/2015/02/08/jak-jsem-zacal-ucit-na-soukrome-skole/.

pondělí 17. dubna 2017

Myšlenkové mapy v praxi

Použil jsem myšlenkové mapy při výuce elektroniky, přesněji řečeno šlo o téma PN přechod. První problém, který jsem s tím měl, byl ten, že žáci netušili, co jsou myšlenkové mapy.
Dovolím si malou odbočku. Když jsem pak později o tom povídal kolegům, tak některé jejich reakci byly ve stylu, že se nediví, že žáci myšlenkové mapy neznají. No jo, ale to přece nemusí být jejich chyba. V dnešní době nemá učitel monopolní postavení na informace, je spíše průvodcem, ale to neznamená, že by nepřinášel nové poznatky, zkušenosti či postupy. Je na něm, jak chce látku prezentovat žákům.
Obzvlášť pokud se jedná o něco pro žáky nového, jako jsou myšlenkové mapy, skupinová práce, prezentace. Je třeba mít na paměti, že žáci jsou schopni v tomto novém "režimu" fungovat, až poté, co se několikrát zopakuje.
V elektronice to bylo přesně tak. Nejdříve žáci netušili, jak mapu psát, jak si rozdělí práci ve skupině. Jejich zadáním bylo si pro sestavování mapy zopakovat již vyloženou látku, či si ji nastudovat z učebnice. Já jsem pak na konci hodiny vždy poprosil zástupce skupiny, aby něco řekl, na to navázal další z jiné skupiny. Byl jsem tedy jakýmsi moderátorem a v případě, že se žáci sami neopravili, když někdo z jedné skupiny řekl něco špatně, tak má role byla opravná, případně doplňující.

...
Pokračování článku na http://blogkantora.cz/

neděle 9. dubna 2017

Když se řekne tandem

Jaké vlastnosti jsou pro výuku ve dvou nutné:
  • Empatie
  • Znalost látky - značná část se musí překrývat
  • Schopnost a chuť se domluvit se, zkoušet nové věci
Můj tandemový kolega je zkušený a klidný, já jsem živel, potřebuji někoho příčetného vedle mne.
Když jsem nastoupil na SPŠE Ječná, byl jsem přidělen k jednomu kolegovi a začali jsme spolu ve dvojici učit programování. Toto jsem velmi uvítal, neb přestože jsem měl dlouholeté zkušenosti s učením programování (a nejen toho), neznal jsem nepsaná pravidla ve škole a neznal jsem třídu, kterou jsme společně učili. Kolega je učil minulý rok a tak mne dal jistý vhled to do této třídy. Postupem času jsme se začali ve výkladu střídat a doplňovat. Každý jsme jiný, já jsem spíše živel a rád zkouším nové věci a přístupy, on má zkušenosti a nadhled.

...
Pokračování článku na http://blogkantora.cz/

neděle 5. března 2017

Jak jsem přešel na Ječnou

Základním rozdílem, který jsem viděl na soukromé škole, v porovnání se veřejnou školu, byl v zájmu rodičů o to, co se budou jejich potomci učit. Měl jsem možnost se setkat s několika tatínky osobně mimo školu, například na obědě, a velmi podrobně se ptali, co budu jejich syny učit a zda bych se jim mohl věnovat i mimo školu. Žádali náročný přístup z mé strany, ale také, co největší míru individuálního přístup. Musím říci, že tento přístup mi velmi imponoval. Nebyl však od všech rodičů. Zažil jsem i spor jedním rodičem (maminkou), kterou jsem vlastně nikdy neviděl.
Výtečný na té škole byl i přístup většiny žáků. Nevím, zda to bylo tím, že jich ve třídě bylo méně, než je na veřejné škole zvykem nebo tím, že jsem učil praktický předmět, ale jejich zájem o IT obecně byl vyšší, což však nereflektovalo jejich znalosti a dovednosti. Také očekávali, že se budu přizpůsobovat jejich aktuální schopnostem a náladě více, než sem byl sám zvyklý. Nastala pro mne velmi zajímavá situace, kdy jsem se žáky prvního ročníku, se kterými jsem začínal a nemusel jsem stavět na předchozích znalostech (pomineme-li základní školu), vycházel dobře, dařilo se mi je motivovat (většinu) k práci lépe, než s jinou třídou, kde jsem měl pokračovat v tom, co se učili dříve.

Celý článek nahttp://blogkantora.cz/.

čtvrtek 16. února 2017

Když mne žák pozve na oslavu narozenin

Stalo se mi to asi dvakrát či třikrát, kdy mne můj žák pozval na oslavu narozenin. Vždy se cítím velmi poctěn, ptám se obvykle na povahu oslavy či její program a následně se vyjádřím, zda přijdu. Jsou určité styly oslav, které mne opravdu vadí. Nemám rád zakouřené prostředí, ať už čímkoli, místa příliš uřvaná či jakoukoli formu čistě pragmatického alkoholismu. Snažím se respektovat, že je to žákova oslava a pokud je to pro mě trochu snesitelné, rád přijdu a zdržím se, i když prostředí mi nemusí vždy vyhovovat. Neb ať si myslím své, v prvé řadě respektuji své žáky a jejich právo volby.
Možná si říkáte, co na to říkají spolužáci onoho žáka. Pokud je jejich vyjádření pravdivé, jsou tím příjemně překvapeni. Těším se. Poprvé jsem to zažil před pár lety. Žák, kterého jsem učil, mne pozval právě na svou oslavu. Možná vám to přijde, mí drazí čtenáři, poněkud bizardní.

Celý článek na http://blogkantora.cz/



středa 30. listopadu 2016

Tablety ve výuce

Není tomu, tak dávno, kdy se nechal Marcel Chládek slyšet, že jedna z inovací ve školách budou tablety. Tablety mám rád a používám je denně, zapisuji přes svůj tablet hodnocení žákům a spoustu dalších věcí.
U nás ve škole máme několik tabletů, ale jejich využití ve výuce není snadné. Říkáte si proč? Žákům jejich použití musí být přece přirozené. Chybí zejména kvalitní software. Nemyslím, ten co prezentují přední softwarové firmy. Jsou sice pěkné, ale v zásadě primitivní a do výuky odborných předmětů se příliš nehodí. Ani na výuku angličtiny není vhodné programové vybavení, jak si mi jedna kolegyně posteskla. Pokud potřebuji promítat přes projektor, co mám já či žák na svém tabletu, jde to. Projektory to umí, ale programové vybavení na androida umí promítat jen obrázky a speciální formát, do kterého převedete jen několik dokumentů a to programem spustitelným na desktopu. Na windows či MacOS program existuje a dobře funguje. Ale toto nejsou tabletové OS. Ovládání je spíše stavěno na ovládání pomocí myši a klávesnice, což potírá smysl tabletů a lehkost jejich ovládání. Software pro simulaci na tabletech existuje, ale ještě není zcela vyladěn, aby na nich dobře fungoval. Přehrávat video přes wifi na projektoru prakticky nejde a pokud tablet nemá dobrý stylus, tak ani kreslení a psaní na něm ala papír, není tak jednoduché.
Když jsem se žáky zkoušel učení pomocí myšlenkových map, tak bylo praktičtější je kreslit na papír, neb tablety, co máme, jsou malé a tím jsou nepoužitelné. Nehledě na to, že myšlenkové mapy týkající se třeba elektroniky neobsahují jen slova, ale i grafy, obrázky apod. Umí to software na jejich tvorbu? Zatím žádný neznám.
Nemluvě o tom, že tablety je třeba si do výuky připravit, odzkoušet, či nastavit, což si v současné době musí vyučující dělat sám.
Stále se však bavíme jen o technických záležitostech, ale co žáci? Vítají to? Bohužel na to nedokáži odpovědět. Tablety sice nevyužívají (obvykle) k jiným činnostem, na to mají své personalizované mobilní telefony, avšak mohou být zdeformován předchozím způsobem výuky. Nebo jejich zájem není tak velký, studují cestou minimální odporu, což se může projevit tím, že si chtějí hodinu odsedět něco si napsat a jít si za svým.
Vím však, že něco nového, pro žáky neznámého, je třeba vícekrát zopakovat, naučit je tomu. Tedy věřím, že za nějaký čas k tomuto článku napíší dodatek obsahující nové praktické zkušenosti.
Budu rád, když v diskusi pod tímto článkem mi poradíte, jak tablety používáte, zejména pro výuku odborných předmětů.


Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/

čtvrtek 24. listopadu 2016

Sociální sítě a undeground školy

Dnes mi moji žáci ukázali skupinu na jedné sociální síti, kde sdílí různé fotky, i ty se svými učiteli. Obvykle jde o momentky. Někdy je úsměvné, jindy děsivé vidět sám sebe, jak se tvářím či stojím v určitém momentu. Asi nemusím říkat, že fotky jsou upravené, resp. karikované. Otázkou je, co si o tom myslet, zda se tomu bránit a jestli to vůbec jde.
Snad je to pocta, když vidíte svoji fotku bez úprav.
O učitelích se vždy mezi žáky šířili nějaké fámy a povídačky, je to přirozené. To, že dnes máme technologie, které to posouvají někam jinam, je jen logický důsledek vývoje techniky. I když díky sociálním sítím se může kdokoli stát velmi rychle známou osobností a to i nedobrovolně. Nechci se tedy v tomto blogu zabývat nářky, jak to bylo dříve a jak je to teď. Spíše se zastavím to u toho, že je vidět, co vše žáci umí, když chtějí. Upravit fotku dá nějakou práci, zabere nějaký čas.
Důsledek pro školu však může být vážnější, než se může zdát. Přestože fotografie, třeba i s nějakým komentářem, může být z počátku šířena jen v úzké skupině uživatelů, časem se jistě dostanou i na veřejnost, byť na sociálních sítích. Od svých žáků často slýchám, že na školu šli kvůli tomu, že slyšeli, že má dobrou pověst. To, že mi přijde, že je škoda, že se nezajímají o to, co se budou učit, co je naspáno v ŠVP, a jaké to má důsledky na jejich nadšení (že se pak učí něco, co nečekali), bych v tomto článku nerozebíral. V každém případě zvuk, který škola má, je ohromně důležitý.
Co s tím? Myslím si, že postačuje, aby škola prováděla vnitřní audit, nejen formou hospitací (to se jistě děje), ale i pravidelnou anonymní anketou, ze které může být vidět, kde jsou problémy. Potom ale přichází těžší úkol. Aby anketa měla vypovídající hodnotu, je třeba ji opakovat pravidelně a na jejím základě provádět nějaké změny či vysvětlení, proč potřebné změny nelze provést. A tím se dotýkám toho podstatného. Pokud si žáci přejí změnit nějakou materiální záležitost (lepší vybavení učeben, nové lavice apod.) je zde realizace vcelku jednoduchá. Pokud se jedná o předmětové záležitosti, zde má jistě smysl na toto téma diskutovat, ale náročný předmět ještě neznamená, že je špatný, jak jistě všichni víme. A poslední, co jistě většinu z nás napadne, jsou záležitosti personální. Zde nám vstupuje do hry mnoho faktorů. Někdy mají žáci problém pochopit, proč někdo učí, proč ho tam škola toleruje. Sám jsem taky někdy kladl tyto dotazy u konkrétního učitele a měli jsme se spolužáky vcelku pochopitelné argumenty. Šlo tenkrát o nevhodné poznámky a chování v rozporu s pravidly u maturity. Mne přímo se to nedotklo, ale se svými spolužáky jsem souhlasil. Obvykle zde nejde o nějaké kamarádské vztahy, ale o to, že prostě není náhrada a škola se snaží či přímo musí jít cestou vzdělávání či výchovy kantora. Ale tato náprava není jednoduchá ani tehdy, pokud o ní škola ví.
Myslím si, že pravidelná anketa je jedním z důležitých komunikačních prostředků školy směrem dovnitř i ven.
Ještě poznamenám, že na vysokých školách je toto běžné a anketa tam má svá pravidla a není zde rozhodně strašákem. Ale na středních školách? Už ta představa je strašákem. Ani nevím proč, ale jsem si jist, že ani zde nehrozí žákům pomsta či jiné zákeřnosti. To lze odfiltrovat tím, že špatné hodnocení bude mít vliv na úvazek vyučujícího v případě opakování stížností apod. Stačí trochu statistiky a diskrétnosti ze strany vedení školy a nemusíme se bát. Vedení školy, které tuto anketu zpracovává má možnost dát se vyučujícím vyjádřit se, posoudit, jak náročný předmět učí a zda se připomínky k němu opakuji v dalších opakováních ankety.
Jak to vidíte vy?


Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/