tag:blogger.com,1999:blog-58343043609347901662024-03-13T10:30:06.095-07:00Blog kantoraLukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.comBlogger33125tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-73675388532661847572017-11-05T17:37:00.001-08:002017-11-05T17:37:23.281-08:00NOVÉ ČLÁNKYNové články budou publikovány na blogkantora.czLukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-22111796428043517562017-10-30T00:26:00.000-07:002017-10-30T00:26:18.730-07:00Jak vyrobit profesionála<!-- x-tinymce/html --><span style="font-family: 'Arial','sans-serif'; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: black;">Obrázek: http://antecom.cz/upload/techedu/Tech_Edu_2017_04_cover_big.jpg</span></span><br />
<span style="font-family: 'Arial','sans-serif'; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: black;">Nesmírně mne potěšilo i překvapilo, že díky článkům na mém blogu jsem byl osloven paní novinářkou Věrou Vortelovou se žádostí o rozhovor. Článek si můžete přečíst </span><a href="http://antecom.cz/upload/techedu/Tech_Edu_2017_04.pdf">zde</a></span><br />
<span style="font-family: 'Arial','sans-serif'; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: black;">(</span><a href="http://antecom.cz/upload/techedu/Tech_Edu_2017_04.pdf">http://antecom.cz/upload/techedu/Tech_Edu_2017_04.pdf</a><span style="color: black;">).</span></span><br />
<span style="font-family: 'Arial','sans-serif'; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;"><span style="color: black;">Bylo to má první zkušenost s novináři a musím říci, že to byla milá a zajímavá zkušenost.</span></span><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-62962978736564502262017-10-24T00:20:00.000-07:002017-10-24T00:20:01.512-07:00Týmově se dělají úkoly snadno…<span>Dnes jsem udělal malý pokus. Zkusil jsem žáky inspirovat k dělání domácích opakovacích úkolů trochu jinak. V předešlých hodinách, kdy se látka probírala, ji žáci nechtěli věnovat příliš pozornosti. Charakter předmětu je spíše encyklopedický. Žáci mají získat znalosti o fungování elektronických součástek a jevech v nich se odehrávajících.</span><br />
<span>Domácí úkol byl zadán do systému Moodlu formou testu s neomezeným počtem pokusů, avšak s penalizací za špatnou odpověď. Většina otázek byla početního charakteru a jejich řešení vyžadovalo znalosti, práci s učebnicí při hledání informací či vzorců. </span><br />
<span>Žáci se rozdělili do několika skupin, každé jsem dal papír na poznámky, a měli tam napsat i jména členů skupiny. Každý ze žáků použil svůj mobilní telefon či tablet a otevřeli příslušný test. A začal šrumec, žáci četli zadání, dohadovali se mezi sebou. V některých skupinách si vytvořili hierarchii jak v armádě a tu mi zakreslili na papír. V jiné zase byl šéfem ten, kdo měl největší obrazovku. Každý žák v testu odpovídal za sebe, jen odpovědi vycházely ze skupinové (spolu)práce.</span><br />
<span>...</span><br />
<span>Celý článek je na </span><a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></span></a><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-86163723026802267982017-10-18T00:11:00.000-07:002017-10-18T00:11:07.008-07:00Didaktika IT předmětů<span>Tento článek bych rád věnoval tomu, jak já a moji kolegové učíme IT předměty, jak vychováváme IT experty. Z teoretického hlediska nejde o nic moc nového. V podstatě jde o kombinaci výukových metod od frontálního výkladu až po ty, co aktivizuji žáky, tedy heuristické či individuální práce žáků.</span><br />
<span>Podstatné je právě to, jak to vše kombinujeme. Například hodina teorie programování, je přípravou pro cvičení. Žáci se v podstatě poprvé dozvědí o nějakém probíraném tématu, mají čas ti to utřídit a s poznámkami přijdou na cvičení, kde po krátkém praktickém připomenutí pracují, ale pracují sami. Až na výjimky neaplikujeme opisovačku ala středověk, kde se opisovaly knihy snad až do bezvědomí. Tím, ale má práce nekončí, ale začíná. Pohybuji se mezi žáky, radím a žáci se velmi brzy naučí se sami ptát a po čase je vidět, že se jejich komunikační schopnosti velmi zlepšují…</span><br />
<span>Učím ještě jeden IT předmět - konfigurace Linux serverů. Zde uplatňuji jiný princip výuky. Kombinuji výklad (teorii), který žáky uvede do problematiky. Předmět je vyučován jako dvouhodinovka, což mi dává možnost neomezovat výklad do proklatých 45min, nýbrž ho mohu přizpůsobit aktuálnímu učivu a pokročilosti kurzu. Z počátku vykládám více a žáci mají méně času na samostatnou práci. Seznamují se se systémem a věnují se malým úkolů.</span><br />
<span>...</span><br />
<span>Celý článek je na </span><a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></span></a><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-36337971487749622172017-10-13T16:55:00.000-07:002017-10-13T16:55:15.919-07:00Elektronické testování či písemky na tabletech<span><span>Psaní písemek, resp. spíše testů elektronických (na tabletech, mobilech) má výhody v tom, že žák dostává okamžitě zpětnou vazbu a při dobrém sestavení testu lze dát tuto vazbu velmi konktrétně. Nevýhoda může být v tom, že je velký rozdíl mezi tím, kdy žáci píší souvislejší text a kdy jen odpovídají stručně či přímo vybírají správnou odpověď. Ano, souhlasím. Několikrát jsem zkoušel dát žákům možnost odpovědět souvisle, otázka byla pochopitelně otevřená. Opravování je mnohem náročnější, i proto že se mohou rozejít vaše představy o plném zodpovězení otázky s představou žáka</span></span><br />
<a class="mceItemAnchor" href="https://www.blogger.com/null" name="_e1d20sfbpss4"></a><span><span>Jak to aplikovat na písemné práce, kde se více počítá, odvozuje? Jednoduše. Samotný test nemusí být postaven jen na výběru možností, ale i tak, že žák hodnotu napíše.</span></span><br />
<span>...</span><br />
<span>Celý článek je na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></a></span><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-61420187618869608232017-10-07T16:48:00.000-07:002017-10-07T16:48:08.238-07:00Znáte SOČ?<span>Blíží se další ročník a já se opět těším, že budu v porotě. Pro ty, co </span><a data-mce-href="http://www.soc.cz/" href="http://www.soc.cz/">SOČ</a><span> neznají, stručně přiblížím Žáci středních škol soutěži v několika kategoriích, v současnosti v 17. Probíhá několik kol: školní, krajské, stání a pak případně mezinárodní.</span><br />
<span>Sám jsem se SOČ účastnil v roce 2003 se svými skripty. Ač jsem je původně tvořil bez znalosti nějaké SOČ. Chtěl jsem jen ukázat svým tehdejším učitelů, jak by se měly webové technologie učit. A toto mne provází do dnešní doby, jak v práci, tak v učení.</span><br />
<span>Výtečné na této zkušenosti bylo, že jsem porazil i dvojici, která soutěžila se svojí elektronickou učebnicí a měla i mnoho zkušeností s prezentování na veřejných akcích. A já je porazil. :-)</span><br />
<span>...</span><br />
<span>Celý článek je na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></a></span><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-70035117534134770262017-10-01T16:40:00.000-07:002017-10-01T16:40:12.575-07:00Systém Moodle a jeho využití pro organizaci výuky na středních školách<strong><span>Léta využívám systém Moodle a rád bych zde prezentoval, jak ho využívám. Komentuji svou prezentaci připravenou pro kolegy</span></strong><br />
<span>Na první pohled se může zdát, že systém Moodle se spíše hodí pro vysoké školy. Například: hodnocení je prováděno pomocí bodů, nikoliv známek, ale to je jen zástupný důvod. Systém se asi nehodí pro předměty, kde většina výukových materiálů není předávána elektronicky nebo úkoly nejsou elektronicky odevzdávány či jen v malé míře. Například fyzika, matematika, atd. Pro výuku jazyků ho však lze použít. Můžeme v něm vytvářet testy různých typů a opakovaně je používat, systém sám vyhodnotí úspěšnost studenta nebo využívat interakci s videi či webovými stránkami, ale to už chce od kantora trochu snahy. Já učím programování a rád bych Vám předvedl, jak mi Moodle pomáhá.</span><br />
...<br />
<span>Celý článek je na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></a></span><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-50181901610050873822017-09-27T16:33:00.000-07:002017-09-27T16:33:07.708-07:00Učit se programovat znamená učit se mysletJednou mi žák, kterého učím jak programování, tak tvorbu webu řekl, že programování se mnou ho baví. Velmi rád totiž při výuce využívám objevitelské metody výuky, ať už se jedná o heuristický rozhovor či skupinové " bádání" nad zadaným problémem. Bohužel, když učím web, tak tam takovou možnost nemám. Hodně věcí je daných, jde v podstatě o “kodéřinu”, a tak krom zajímavých postřehů o různých interpretacích stejného kódu napříč webovými prohlížeči mohu vykládat převážně jen metodou přímého výkladu. Ano, jistě žáci pracují s textem, hledají na webu řešení některých úloh, avšak toto nelze aplikovat na běžné “předváděcí” úlohy. Nehledě na to, že zde není prostor pro originální řešení či nápaditost kódů. Originalita „webovek“ tkví zejména v designu, tedy grafice, popř. v intuitivnosti uživatelského rozhraní. Většina stránek je spíše statickým zdrojem informací, kde nepotřebujeme a ani nechceme mít nějaké “extra vychytávky”, a rozsáhlejší webové aplikace obvykle ve výuce nenavrhujeme.<br />
...<br />
<span>Celý článek je na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></a></span><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-35829536064559954282017-09-22T16:24:00.000-07:002017-09-22T16:24:10.910-07:00Proč žáci nezipují?Stručně řečeno - nikdy to nepotřebovali a nikdo jim neřekl k čemu to je, což v didaktice je vždy ta nejzákladnější a nejdůležitější část výkladu učitele. Vysvětlit žákovi k čemu to je a proč se to učit. Dnes v rámci pohodlnosti se na to dosti zapomíná, naštěstí potřebovali jistí, pít a chodit na záchod, takže toto je tam říkajíc v suchu.<br />
Dnes mi někdo položil otázku, co si myslím, že mne nejvíce šokovalo, jaké ICT neznalosti našich, žáků, když nastoupí na naši školu. Je to asi případ, kdy žáci nejen nezipují, ale ani to neumí, či nepovažují za podstatné. Pak mají problém poslat či někam nahrát nějaký výsledek jejich práce, který je ve více souborech. Opravdu se toto v praxi kolem nás nepoužívá? Zde se nebavíme o potřebě komprese, ale vytvoření jednoho souboru. Já to žáky učím třeba tím, že když mi odevzdávají úkol, tak jim povoluji odevzdat jen jeden soubor, ale je třeba jim to vysvětlovat a to dosti trpělivě, protože jinak to berou jako další čin proti nim, nikoliv něco, co je má přivykat na krutou realitu betonovoasfaltové džungle, ve které mnozí žijeme.<br />
...<br />
<span>Celý článek je na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></a></span><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-19321828385014937332017-09-17T16:10:00.000-07:002017-09-17T16:10:03.352-07:00Je doučování špatné? Jistě!Titulek jsem záměrně zvolil velmi provokativně. Přesto se ale myslím, že mám z většiny pravdu. Sám doučuji mnoho nešťastníků a někdy je mou rolí napravovat či pomáhat dohánět, co se žák ve škole nenaučil. Nestihl. Řeknete si, co je na tom špatně. Pojďme si to ale trochu rozebrat. Mám i žáky, které vzdělávám individuálně, abych je posunul dále. Zde individuální přístup nese své ovoce, protože ve školách na tento přístup nemusí být vždy čas. Bohužel, to je spíše menšina. Obvyklejší je to, že žák potřebuje pomoci s probíranou látkou a jeho problémy jsou spíše důsledkem nepracovitosti, než že jde o nepochopení látky ve škole, ať už z různých důvodů.<br />
...<br />
<span>Celý článek je na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></a></span><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-51242276209123722652017-09-11T15:59:00.000-07:002017-09-11T15:59:00.469-07:00Mají či snad musejí si střední školy psát vlastní skripta?<span>Tento týden jsem měl a začal doučovat nového nešťastníka. Na úvodní schůzku přišel i jeho otec. Vždy se na začátku seznamuji se situací žáka, školy, obsahu učiva. Velmi mne zaujala snaha otce, který když zjistil ke svému zděšení, že nemají vlastní učebnice, tak jich několik našel v podobě skript veřejně dostupných. Autory jsou obvykle učitelé oborných předmětů z jiných škol.</span><br />
<span>Mají tedy školy vytvářet svá skripta? Zvláště na odborné předměty? Myslím, že ano, čímž se standardizuje výuka na škole. Pochopitelně se nabízí otázka, zda to má u všech předmětů smysl, a jak se to má dělat? Pro všeobecné předměty to asi nemá smysl. Na IT předmětech je to otázka přístupu. Na teorii bych pro byl, pokud neexistuje vhodná kniha. Na cvičeních si myslím, že je lepší dát žákům vždy k nějakému tématu seznam zdrojů s odkazem na konkrétní podkapitolu či podstránku. </span><br />
<span>...</span><br />
<span>Pokračování článku na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></a></span><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-35431190253435550182017-09-05T15:49:00.000-07:002017-09-05T15:49:00.205-07:00Jak podfinancování vzdělávání ničí chuť inovovatPři inovaci ŠVP mám úžasnou možnost opravdu zažít jaké to je tento dokument tvořit. Dříve jsem psal jen svou část, ale nebyl jsem rozhodně v pozici garanta či pracovníka odpovědného za to, že ŠVP sestavíme.<br />
Mám možnost vidět, jak se sestavuje vzdělávací plán dle ekonomických možností školy, resp. systému. Rád bych propojil teoretické i praktické hodiny (cvičení) téměř u všech odborných předmětů. Cvičení učí minimálně dva vyučující, třeba i v tandemu. Bývají často tříhodinové.<br />
Slyšel jsem mnoho přednášek o tom, jak by se měl či mohl vzdělávací systém změnit. Že rozdělení výuky do hodin o délce 45min s následnými přestávkami, nepodporuje učení žáků v mnoha odborných předmětech. S tím se mohu ztotožnit. Dlouhá léta to vidím při vlastní výuce.<br />
...<br />
<span>Pokračování článku na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></a></span><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-46959382474969418942017-08-29T15:39:00.000-07:002017-08-29T15:39:05.618-07:00Jak jsem se žáky vařil voduO názornosti jsem se na svém blogu zmínil a několikrát. Je to pojem, který slýcháme v různých diskusích o našem vzdělávání spolu s dalšími pojmy a dojmy. Co si pod tímto pojmem představuju já, jsem již napsal v jiném článku, nebudu se tedy k tomu vracet.<br />
Rád bych se s Vámi podělil o zážitek, který jsem měl, resp. měli moji žáci při laboratorní práci zaměřené na tepelné účinky elektrického proudu. Cílem práce bylo spočítat a následně si ověřit za jak dlouho se ohřeje určité množství vody (sklenička od marmelády ~ 1,5 dl) při určitém elektrickém výkonu, který se v rezistoru ponořeného do vody přemění na teplo. V našem případě se jednalo o výkon asi 60W (desetina rychlovarné konve). <br />
Tuto úlohu jsem nepovažoval za až tak zajímavou. Ano, přemýšlel jsem o laboratorní úloze, která by názorně ukázala, že elektrický proud umí uvařit vodu, avšak jaký spád toto nabere, jsem netušil.<br />
...<br />
Pokračování článku na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></a><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-5673702678943430592017-08-24T15:28:00.000-07:002017-08-14T15:28:44.761-07:00Učitel na prázdnináchZa pár dní mne čekají podzimní a já už si plánuji, co o nich budu dělat. Často se říká, že učitelé mají neustále volno, kratší pracovní dobu a tím pádem si nezaslouží větší peníze. Rád bych se v tomto příspěvku zabýval tím, co já dělám, když mám prázdniny, ale než se k tomu dostanu, dovolím si komentovat věc ohledně peněz a volna. U nás, když vyjednávají odbory či zaměstnanci se zaměstnavateli, tak jim jde spíše o volno, než o zvýšení mezd. Nedokáži říci, zda učitelé u nás přejí více volna či více peněz na úkor. Pokusím se shrnout pro a proti vč. faktů. Dle webu <a data-mce-href="http://www.penize.cz/mzda-a-plat/17871-kdo-uz-konecne-rekne-pravdu-o-platech-ucitelu" href="http://www.penize.cz/mzda-a-plat/17871-kdo-uz-konecne-rekne-pravdu-o-platech-ucitelu">www.penize.cz</a> má učitel nárok celkem na 40 dnů placené dovolené a 12 dnů studijního volna, pokud mám plný úvazek, což nebývalo do nedávna zvykem. Play učitelů jsou vidět na portálu <a data-mce-href="http://kupnisila.cz/platy-ucitelu/" href="http://kupnisila.cz/platy-ucitelu/">kupnisila.cz</a>. Povšimněte si, že jsou vázané jen na praxi.<br />
Jistě tam vidíte několik zajímavostí. Sice tam nevidíme osobní ohodnocení, ale i tak vidíme, jak vysoké tyto platy jsou. Bohužel dostat dovolenou mimo předepsané prázdniny je takřka nemožné. Už je proto, že za suplování se platí dvakrát více (mělo by), absence vyučujícího může způsobit zpoždění oproti plánu výuky. Toto jsem si uvědomil poměrně nedávno, když jsem začal s přáteli začal plánovat zimní dovolenou a zjistil jsem, že to mám mnohem komplikovanější, než moji přátelé, kteří mají méně dovolené. Kdo je na tom lépe a kdo hůře?<br />
...<br />
Pokračování článku na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></a><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-31549278175084809782017-08-14T14:59:00.000-07:002017-08-14T14:59:54.835-07:00Co by se stalo, kdybychom zrušili známky?<span><span>Celkem nic nebo hodně. Pří opravování malých projektů, které moji žáci dělali na hodinách programování, jsem si uvědomil, že známky je na čase zrušit. Jsou už jen takovým přežitkem, který dává žákovi velmi malou zpětnou vazbu. Uvedu to na příkladu právě zmíněném opravování projektů. Žáci pracovali ve dvojicích a při opravování jsem si vždy dvojici zavolal a postupně jsem s nimi vše procházel a říkal jim konkrétní chyby a chválil za dobré či dokonce originální řešení. Pak jsem jejich výkon přepočetl na známku. A tam je právě ten problém. Stupnice, co má jen 5 bodů nedostačuje. Vždy když hodnotím takový projekt, tak hodnocení rozděluji na několik částí a z nich teprve dělám průměr A zde je zakopaný pes. Kdybych žákům nedával onu konkrétní zpětnou vazbu a napsal jim jen známku, tak se nemají z čeho poučit a to je přece špatně. Ani další známky jim v tom nepomohou. Cílem je vzdělávat, nikoliv hodnotit = platit.</span></span><br />
<span><span>Představme si situaci bez známek… Žákům řeknu, co bylo špatně, případně je to nechám opravit (to ovšem za předpokladu, že budou ochotni vůbec něco smysluplného odevzdávat). Oni si sami udělají obrázek o tom, v čem mají ještě zabrat a já mohu v jejich příštím snažení kontrolovat, zda a co se změnilo. Když pak přijdou rodiče na třídní schůzky, tak jim mohu velmi konktrétně říci, jak se jejich potomkovi daří, kde se má zlepšit apod. Odpadne tedy debata, zda má šanci ještě projít. </span></span><br />
<span><span>...</span></span><br />
<span><span>Pokračování článku na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/">http://blogkantora.cz/</a></span></span><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-28944807035653746852017-08-14T13:50:00.002-07:002017-08-14T13:50:10.737-07:00Jak jsem učil žáky řadit<!-- x-tinymce/html -->Jednou, asi ve tři hodiny ráno, mne něco vnuklo myšlenku, že třídicí algoritmy by se daly učit pomocí žolíkových karet. Jelikož hotové algoritmy včetně zdrojových kódů, snad ve všech programovacích jazycích, lze nalézt na webu, je těžké učit tyto algoritmy „klasickou“ metodou založeném na přímém výkladu. Praktická znalost těchto algoritmů má v praxi význam právě v případě, kdy je třeba je aplikovat na méně obvyklé datové struktury.<br /> Při přípravě výkladu jsem zjistil, že na YT je spousta videí na toto téma vč. příkladů s hracími kartami, slovních popisů algoritmů. Sesbíral jsem tyto informace a umístil je do kurzu v systému Moodle ®.<br /> Programování jsme tenkrát měli odpoledne po obědě. Předstoupil jsem před žáky, přitáhl si stolek vedený v inventáři jako stolek pod rozhlas a říkám, že dnes se budeme učit řadit. Žáci ještě v lehké siestě po obídku, koukají na mne a tváří se jako by si říkali: „Co to zase bude“. Tento okamžik je pro kantora zcela zásadní, buď se ukáže kouzlo jeho myšlenky, nebo ho čekají tři nudné hodiny výuky<br /> :-).<br />
...<br />
Celý článek je na <a data-cke-saved-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/">http://blogkantora.cz/</a><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-7441026514361037852017-04-28T12:35:00.000-07:002017-04-10T12:36:38.991-07:00Jak jsem začal učit na soukromé školeMěl jsem to velké štěstí(?), že jsem mohl začít učit na střední škole, když mi bylo teprve 21 roků. Během osmi velmi plodných, poučných a zajímavých let jsem učil velmi rád a rád jsem začal mít i tuto profesi. Někdy však zapracují okolnosti, osud vás nakopne a donutí posunout se dále. Někam jinam. Změnil jsem tedy školu, shodou okolností za soukromou. Rád bych se podělil o své postřehy v přístupu k učitelům mezi státní a soukromou školou.<br />
Zajímavý byl už první pohovor se zástupcem ředitelky školy. Velmi mne potěšilo, že byl fascinován mým CV natolik, že naprosto nechápal, proč chci učit a bál se, abych jim po třech měsících neutekl. Dovolil jsem si tedy tomu pánovi upřímně vysvětlit, že učím rád a ostatní práci mám spíše pro peníze, i když mne baví. Připadal jsem mu asi trochu divný, ale uvěřil mi. Ještě mi řekl, že se na mne informoval u mé bývalé kolegyně a že na mne dostal kladné reference. Následoval rozhovor s paní ředitelkou a vše bylo dohodnuté.<br />
Dokončení článku najdete na <a data-mce-href="http://blogkantora.cz/2015/02/08/jak-jsem-zacal-ucit-na-soukrome-skole/" href="http://blogkantora.cz/2015/02/08/jak-jsem-zacal-ucit-na-soukrome-skole/">http://blogkantora.cz/2015/02/08/jak-jsem-zacal-ucit-na-soukrome-skole/</a>.<br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike></strike><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-58926688754532861092017-04-17T15:58:00.000-07:002017-08-14T12:27:37.255-07:00Myšlenkové mapy v praxiPoužil jsem myšlenkové mapy při výuce elektroniky, přesněji řečeno šlo o téma PN přechod. První problém, který jsem s tím měl, byl ten, že žáci netušili, co jsou myšlenkové mapy.<br />
<div>
Dovolím si malou odbočku. Když jsem pak později o tom povídal kolegům, tak některé jejich reakci byly ve stylu, že se nediví, že žáci myšlenkové mapy neznají. No jo, ale to přece nemusí být jejich chyba. V dnešní době nemá učitel monopolní postavení na informace, je spíše průvodcem, ale to neznamená, že by nepřinášel nové poznatky, zkušenosti či postupy. Je na něm, jak chce látku prezentovat žákům.</div>
<div>
Obzvlášť pokud se jedná o něco pro žáky nového, jako jsou myšlenkové mapy, skupinová práce, prezentace. Je třeba mít na paměti, že žáci jsou schopni v tomto novém "režimu" fungovat, až poté, co se několikrát zopakuje.</div>
<div>
V elektronice to bylo přesně tak. Nejdříve žáci netušili, jak mapu psát, jak si rozdělí práci ve skupině. Jejich zadáním bylo si pro sestavování mapy zopakovat již vyloženou látku, či si ji nastudovat z učebnice. Já jsem pak na konci hodiny vždy poprosil zástupce skupiny, aby něco řekl, na to navázal další z jiné skupiny. Byl jsem tedy jakýmsi moderátorem a v případě, že se žáci sami neopravili, když někdo z jedné skupiny řekl něco špatně, tak má role byla opravná, případně doplňující.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
...</div>
<div>
<span>Pokračování článku na </span><a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></span></a><br />
<b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike><br /></strike></div>
Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-7977313584199089332017-04-09T15:55:00.002-07:002017-08-14T12:31:25.916-07:00Když se řekne tandem<div>
Jaké vlastnosti jsou pro výuku ve dvou nutné:</div>
<ul>
<li>Empatie</li>
<li>Znalost látky - značná část se musí překrývat</li>
<li>Schopnost a chuť se domluvit se, zkoušet nové věci</li>
</ul>
<div>
Můj tandemový kolega je zkušený a klidný, já jsem živel, potřebuji někoho příčetného vedle mne.</div>
<div>
Když jsem nastoupil na SPŠE Ječná, byl jsem přidělen k jednomu kolegovi a začali jsme spolu ve dvojici učit programování. Toto jsem velmi uvítal, neb přestože jsem měl dlouholeté zkušenosti s učením programování (a nejen toho), neznal jsem nepsaná pravidla ve škole a neznal jsem třídu, kterou jsme společně učili. Kolega je učil minulý rok a tak mne dal jistý vhled to do této třídy. Postupem času jsme se začali ve výkladu střídat a doplňovat. Každý jsme jiný, já jsem spíše živel a rád zkouším nové věci a přístupy, on má zkušenosti a nadhled.<br />
<br /></div>
<div>
...</div>
<div>
<span>Pokračování článku na </span><a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/"><span><span data-mce-style="color: #116699;" style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></span></a><br />
<span style="color: #116699;"></span><b></b><i></i><u></u><sub></sub><sup></sup><strike><br /></strike></div>
Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-44970432057262810302017-03-05T09:39:00.002-08:002017-08-14T12:37:11.113-07:00Jak jsem přešel na Ječnou<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 6.0pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , "sans-serif";">Základním rozdílem, který jsem
viděl na soukromé škole, v porovnání se veřejnou školu, byl v zájmu rodičů
o to, co se budou jejich potomci učit. Měl jsem možnost se setkat s několika
tatínky osobně mimo školu, například na obědě, a velmi podrobně se ptali, co
budu jejich syny učit a zda bych se jim mohl věnovat i mimo školu. Žádali
náročný přístup z mé strany, ale také, co největší míru individuálního přístup.
Musím říci, že tento přístup mi velmi imponoval. Nebyl však od všech rodičů.
Zažil jsem i spor jedním rodičem (maminkou), kterou jsem vlastně nikdy neviděl.
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 6.0pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , "sans-serif";">Výtečný na té škole byl i
přístup většiny žáků. Nevím, zda to bylo tím, že jich ve třídě bylo méně, než
je na veřejné škole zvykem nebo tím, že jsem učil praktický předmět, ale jejich
zájem o IT obecně byl vyšší, což však nereflektovalo jejich znalosti a
dovednosti. Také očekávali, že se budu přizpůsobovat jejich aktuální
schopnostem a náladě více, než sem byl sám zvyklý. Nastala pro mne velmi
zajímavá situace, kdy jsem se žáky prvního ročníku, se kterými jsem začínal a
nemusel jsem stavět na předchozích znalostech (pomineme-li základní školu), vycházel
dobře, dařilo se mi je motivovat (většinu) k práci lépe, než s jinou třídou,
kde jsem měl pokračovat v tom, co se učili dříve. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 6.0pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , "sans-serif";"><o:p><br /></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 6.0pt; text-align: justify;">
<span style="background-color: #ffffdd; color: #484848; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 12px;">Celý článek na</span><a class="external" href="http://blogkantora.cz/" style="background-color: #ffffdd; background-image: url("http://wiki.lmsoft.cz/images/xexternal.png.pagespeed.ic.FNYOwf9pJX.webp"); background-position: 0% 60%; background-repeat: no-repeat; color: #116699; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: 12px; padding-left: 12px; text-align: start; text-decoration: none; word-wrap: break-word;">http://blogkantora.cz/</a><span style="background-color: #ffffdd; color: #484848; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 12px;">.</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi2_-nme6ZPbsJWdiUO8AlIsjYPGe7cHqorgEonn39usRz14JaG9aeiskZKoRaBWH9xTnQDqmY6EnCJOMifA64Mvty5JLvzyZaNOd8Q0mKOgdLSBVYIL-LAt8fZZi7COJUpl-iHVYA6zE/s1600/jecna01.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi2_-nme6ZPbsJWdiUO8AlIsjYPGe7cHqorgEonn39usRz14JaG9aeiskZKoRaBWH9xTnQDqmY6EnCJOMifA64Mvty5JLvzyZaNOd8Q0mKOgdLSBVYIL-LAt8fZZi7COJUpl-iHVYA6zE/s1600/jecna01.jpg" /></a></div>
Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-8724552928911971482017-02-16T06:22:00.002-08:002017-08-14T12:38:57.842-07:00Když mne žák pozve na oslavu narozenin<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Stalo se mi to asi dvakrát či třikrát, kdy mne můj žák pozval na oslavu narozenin. Vždy se cítím velmi poctěn, ptám se obvykle na povahu oslavy či její program a následně se vyjádřím, zda přijdu. Jsou určité styly oslav, které mne opravdu vadí. Nemám rád zakouřené prostředí, ať už čímkoli, místa příliš uřvaná či jakoukoli formu čistě pragmatického alkoholismu. Snažím se respektovat, že je to žákova oslava a pokud je to pro mě trochu snesitelné, rád přijdu a zdržím se, i když prostředí mi nemusí vždy vyhovovat. Neb ať si myslím své, v prvé řadě respektuji své žáky a jejich právo volby.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Možná si říkáte, co na to říkají spolužáci onoho žáka. Pokud je jejich vyjádření pravdivé, jsou tím příjemně překvapeni. Těším se. Poprvé jsem to zažil před pár lety. Žák, kterého jsem učil, mne pozval právě na svou oslavu. Možná vám to přijde, mí drazí čtenáři, poněkud bizardní. </div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
<br />
<div style="margin: 0cm 0cm 8pt;">
<span style="color: #484848; font-family: "arial" , "sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 107%;">Celý článek na </span><a href="http://blogkantora.cz/"><span style="font-family: "arial" , "sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 107%;"><span style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></span></a></div>
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
<br /></div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
<br /></div>
Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-70894904601385991102016-11-30T03:54:00.001-08:002017-04-10T12:25:42.265-07:00Tablety ve výuce<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Není tomu, tak dávno, kdy se nechal Marcel Chládek slyšet, že jedna z inovací ve školách budou tablety. Tablety mám rád a používám je denně, zapisuji přes svůj tablet hodnocení žákům a spoustu dalších věcí.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
U nás ve škole máme několik tabletů, ale jejich využití ve výuce není snadné. Říkáte si proč? Žákům jejich použití musí být přece přirozené. Chybí zejména kvalitní software. Nemyslím, ten co prezentují přední softwarové firmy. Jsou sice pěkné, ale v zásadě primitivní a do výuky odborných předmětů se příliš nehodí. Ani na výuku angličtiny není vhodné programové vybavení, jak si mi jedna kolegyně posteskla. Pokud potřebuji promítat přes projektor, co mám já či žák na svém tabletu, jde to. Projektory to umí, ale programové vybavení na androida umí promítat jen obrázky a speciální formát, do kterého převedete jen několik dokumentů a to programem spustitelným na desktopu. Na windows či MacOS program existuje a dobře funguje. Ale toto nejsou tabletové OS. Ovládání je spíše stavěno na ovládání pomocí myši a klávesnice, což potírá smysl tabletů a lehkost jejich ovládání. Software pro simulaci na tabletech existuje, ale ještě není zcela vyladěn, aby na nich dobře fungoval. Přehrávat video přes wifi na projektoru prakticky nejde a pokud tablet nemá dobrý stylus, tak ani kreslení a psaní na něm ala papír, není tak jednoduché.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Když jsem se žáky zkoušel učení pomocí myšlenkových map, tak bylo praktičtější je kreslit na papír, neb tablety, co máme, jsou malé a tím jsou nepoužitelné. Nehledě na to, že myšlenkové mapy týkající se třeba elektroniky neobsahují jen slova, ale i grafy, obrázky apod. Umí to software na jejich tvorbu? Zatím žádný neznám.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Nemluvě o tom, že tablety je třeba si do výuky připravit, odzkoušet, či nastavit, což si v současné době musí vyučující dělat sám.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Stále se však bavíme jen o technických záležitostech, ale co žáci? Vítají to? Bohužel na to nedokáži odpovědět. Tablety sice nevyužívají (obvykle) k jiným činnostem, na to mají své personalizované mobilní telefony, avšak mohou být zdeformován předchozím způsobem výuky. Nebo jejich zájem není tak velký, studují cestou minimální odporu, což se může projevit tím, že si chtějí hodinu odsedět něco si napsat a jít si za svým.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Vím však, že něco nového, pro žáky neznámého, je třeba vícekrát zopakovat, naučit je tomu. Tedy věřím, že za nějaký čas k tomuto článku napíší dodatek obsahující nové praktické zkušenosti.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Budu rád, když v diskusi pod tímto článkem mi poradíte, jak tablety používáte, zejména pro výuku odborných předmětů.<br />
<br />
<br />
<div style="margin: 0cm 0cm 8pt;">
<span style="color: #484848; font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 107%;">Článek byl převzat z </span><a href="http://blogkantora.cz/"><span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 107%;"><span style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></span></a></div>
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-43196820190622810812016-11-24T00:04:00.002-08:002017-04-10T12:26:02.041-07:00Sociální sítě a undeground školy<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Dnes mi moji žáci ukázali skupinu na jedné sociální síti, kde sdílí různé fotky, i ty se svými učiteli. Obvykle jde o momentky. Někdy je úsměvné, jindy děsivé vidět sám sebe, jak se tvářím či stojím v určitém momentu. Asi nemusím říkat, že fotky jsou upravené, resp. karikované. Otázkou je, co si o tom myslet, zda se tomu bránit a jestli to vůbec jde.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Snad je to pocta, když vidíte svoji fotku bez úprav.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
O učitelích se vždy mezi žáky šířili nějaké fámy a povídačky, je to přirozené. To, že dnes máme technologie, které to posouvají někam jinam, je jen logický důsledek vývoje techniky. I když díky sociálním sítím se může kdokoli stát velmi rychle známou osobností a to i nedobrovolně. Nechci se tedy v tomto blogu zabývat nářky, jak to bylo dříve a jak je to teď. Spíše se zastavím to u toho, že je vidět, co vše žáci umí, když chtějí. Upravit fotku dá nějakou práci, zabere nějaký čas.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Důsledek pro školu však může být vážnější, než se může zdát. Přestože fotografie, třeba i s nějakým komentářem, může být z počátku šířena jen v úzké skupině uživatelů, časem se jistě dostanou i na veřejnost, byť na sociálních sítích. Od svých žáků často slýchám, že na školu šli kvůli tomu, že slyšeli, že má dobrou pověst. To, že mi přijde, že je škoda, že se nezajímají o to, co se budou učit, co je naspáno v ŠVP, a jaké to má důsledky na jejich nadšení (že se pak učí něco, co nečekali), bych v tomto článku nerozebíral. V každém případě zvuk, který škola má, je ohromně důležitý.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Co s tím? Myslím si, že postačuje, aby škola prováděla vnitřní audit, nejen formou hospitací (to se jistě děje), ale i pravidelnou anonymní anketou, ze které může být vidět, kde jsou problémy. Potom ale přichází těžší úkol. Aby anketa měla vypovídající hodnotu, je třeba ji opakovat pravidelně a na jejím základě provádět nějaké změny či vysvětlení, proč potřebné změny nelze provést. A tím se dotýkám toho podstatného. Pokud si žáci přejí změnit nějakou materiální záležitost (lepší vybavení učeben, nové lavice apod.) je zde realizace vcelku jednoduchá. Pokud se jedná o předmětové záležitosti, zde má jistě smysl na toto téma diskutovat, ale náročný předmět ještě neznamená, že je špatný, jak jistě všichni víme. A poslední, co jistě většinu z nás napadne, jsou záležitosti personální. Zde nám vstupuje do hry mnoho faktorů. Někdy mají žáci problém pochopit, proč někdo učí, proč ho tam škola toleruje. Sám jsem taky někdy kladl tyto dotazy u konkrétního učitele a měli jsme se spolužáky vcelku pochopitelné argumenty. Šlo tenkrát o nevhodné poznámky a chování v rozporu s pravidly u maturity. Mne přímo se to nedotklo, ale se svými spolužáky jsem souhlasil. Obvykle zde nejde o nějaké kamarádské vztahy, ale o to, že prostě není náhrada a škola se snaží či přímo musí jít cestou vzdělávání či výchovy kantora. Ale tato náprava není jednoduchá ani tehdy, pokud o ní škola ví.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Myslím si, že pravidelná anketa je jedním z důležitých komunikačních prostředků školy směrem dovnitř i ven.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Ještě poznamenám, že na vysokých školách je toto běžné a anketa tam má svá pravidla a není zde rozhodně strašákem. Ale na středních školách? Už ta představa je strašákem. Ani nevím proč, ale jsem si jist, že ani zde nehrozí žákům pomsta či jiné zákeřnosti. To lze odfiltrovat tím, že špatné hodnocení bude mít vliv na úvazek vyučujícího v případě opakování stížností apod. Stačí trochu statistiky a diskrétnosti ze strany vedení školy a nemusíme se bát. Vedení školy, které tuto anketu zpracovává má možnost dát se vyučujícím vyjádřit se, posoudit, jak náročný předmět učí a zda se připomínky k němu opakuji v dalších opakováních ankety.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; margin-bottom: 23px;">
Jak to vidíte vy?<br />
<br />
<br />
<div style="margin: 0cm 0cm 8pt;">
<span style="color: #484848; font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 107%;">Článek byl převzat z </span><a href="http://blogkantora.cz/"><span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 107%;"><span style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></span></a></div>
<span style="font-size: small;"><br /></span></div>
Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-86323376488321288562016-09-18T09:37:00.001-07:002017-04-10T12:22:32.381-07:00Jak jsem žákům odpojil myši aneb učitel se nesmí bát<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: "verdana" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 12px; line-height: 19.5px;">Nedávno jsem na oslavně narozenin mého dobrého kamaráda, skvělého obchodníka a svého bývalého žáka, potkal i jiného žáka, kterého jsem kdysi učil. Ten mi připomněl příhodu, kdy jsem vešel do počítačové učebny, a žákům řekl, že programátor potřebuje jen klávesnici, a tudíž, že myši nepotřebují. Možná si řeknete, zda jsem hodinu přežil nebo zda jsem nebyl „vypískán“. I kolegové z kabinetu, kterým jsem svůj záměr před hodinou oznamoval, mi předpovídali zkázu a zánik.</span><br />
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: "verdana" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 12px; line-height: 19.5px;">Nakonec se ukázalo, že to nebyl „propadák“, že to žáky namotivovalo k tomu, aby se naučili klávesové zkraty a přestali prolézat své profily a vzkazy na sociálních sítích, protože prostě nemohli nikam kliknout.</span><br />
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: "verdana" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 12px; line-height: 19.5px;">Programátoři by měli mít klávesnici tzv. „v ruce“. Nepsat dvěma prsty jako „nějaký dřevorubec“ a na myš šáhnout jen v případě, že už to jinak nejde. Přepínání mezi aplikacemi, ukládání a otevírání souborů lze dělat s pomocí klávesnice velmi svižně, což je programátorů a kodérů (a nejen u nich) velmi žádoucí.</span><br />
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: "verdana" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 12px; line-height: 19.5px;">Odhadem stoupla efektivita naší společné práce asi o 30% a tím, že se žáci učili znovu zacházet s počítačem, dokonce i zábavná.</span><br />
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: "verdana" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: 12px; line-height: 19.5px;">Tedy, nebojte se nových myšlenek, žáci nekoušou (alespoň někdy)!</span><br />
<br />
<span style="background-color: white; color: #333333; font-family: Verdana;">
<br />
<div style="margin: 0cm 0cm 8pt;">
<span style="color: #484848; font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 107%;">Článek byl převzat z </span><a href="http://blogkantora.cz/"><span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 107%;"><span style="color: #116699;">http://blogkantora.cz/</span></span></a></div>
</span><br />Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5834304360934790166.post-36272035947754694372016-08-29T07:15:00.003-07:002016-10-05T16:17:08.139-07:00Pane učiteli, my vám něco dlužíme<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; line-height: 19.5px; margin-bottom: 23px;">
Je na léto chladná noc, ležím v posteli a najednou pohlédnu na svou poličku, kde mám malou láhev Metaxy, kterou jsem jednou dostal od svých žáků.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; line-height: 19.5px; margin-bottom: 23px;">
Už je tomu pár let, co jsem učil žáky programovat v PHP. A právě v jedné z posledních lekcí mne žáci často žádali o to, abych jim pomohl se zadanou úlohou. Vždy šlo opravu banální syntaktické chyby, kterou měli být schopni opravit. Když už jsem byl žádán o asistenci již po několikáté od těch samých žáků, tak jsem je nejdříve vybízel, aby se sami snažili najít chybu. Nemělo to efekt. A tak jsem řekl, že pokud opravím jejich skript do minuty, mám u nich láhev Metaxy. Přišel, jsem, připsal jsem chybějící středník a skript jsem spustil. Bylo to zvláštní chvíle. Žáci se na mne podívali s takovým zaujetím či přímo obdivem a já se vrátil k přerušené činnosti. Úloha učitele je znát a umět, ale také motivovat či inspirovat. A myslím, že právě tato chvíle byl a jedna z nich. Viděli, že jde něco umět a není to tak složité.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; line-height: 19.5px; margin-bottom: 23px;">
Sázku jsem samozřejmě zrušil a zapomněl na ní. Bral jsem to jen jako nadsázku, které zmírňuje napětí při vyučování. Po několika dnech mne navštívili žáci se slovy: "Pane učiteli, my vám něco dlužíme"!". Nejdříve jsem netušil o co jde, nebo co mají na mysli. Ale oni přinesli mi zmíněnou lahvičku Metaxy. Toto mne nejen překvapilo, ale i potěšilo. Byl to krásný okamžik. Dokazuje to, jak působí učitel na své žáky, jak je formuje jeho chování, jak přístup vychovává.</div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; line-height: 19.5px; margin-bottom: 23px;">
<br /></div>
<div style="color: #333333; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12px; line-height: 19.5px; margin-bottom: 23px;">
<span style="background-color: white; color: #565656; font-family: "Trebuchet MS", "Geneva CE", lucida, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">Článek byl převzat z </span><a data-mce-href="http://blogkantora.cz/" href="http://blogkantora.cz/" style="background-color: white; font-family: "Trebuchet MS", "Geneva CE", lucida, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">http://blogkantora.cz/</a><span style="background-color: white; color: #565656; font-family: "Trebuchet MS", "Geneva CE", lucida, sans-serif; line-height: 20px; text-align: justify;">.</span></div>
Lukáš Masopusthttp://www.blogger.com/profile/14579702839216935680noreply@blogger.com0