pondělí 29. srpna 2016

Pane učiteli, my vám něco dlužíme

Je na léto chladná noc, ležím v posteli a najednou pohlédnu na svou poličku, kde mám malou láhev Metaxy, kterou jsem jednou dostal od svých žáků.
Už je tomu pár let, co jsem učil žáky programovat v PHP. A právě v jedné z posledních lekcí mne žáci často žádali o to, abych jim pomohl se zadanou úlohou. Vždy šlo opravu banální syntaktické chyby, kterou měli být schopni opravit. Když už jsem byl žádán o asistenci již po několikáté od těch samých žáků, tak jsem je nejdříve vybízel, aby se sami snažili najít chybu. Nemělo to efekt. A tak jsem řekl, že pokud opravím jejich skript do minuty, mám u nich láhev Metaxy. Přišel, jsem, připsal jsem chybějící středník a skript jsem spustil. Bylo to zvláštní chvíle. Žáci se na mne podívali s takovým zaujetím či přímo obdivem a já se vrátil k přerušené činnosti. Úloha učitele je znát a umět, ale také motivovat či inspirovat. A myslím, že právě tato chvíle byl a jedna z nich. Viděli, že jde něco umět a není to tak složité.
Sázku jsem samozřejmě zrušil a zapomněl na ní. Bral jsem to jen jako nadsázku, které zmírňuje napětí při vyučování. Po několika dnech mne navštívili žáci se slovy: "Pane učiteli, my vám něco dlužíme"!". Nejdříve jsem netušil o co jde, nebo co mají na mysli. Ale oni přinesli mi zmíněnou lahvičku Metaxy. Toto mne nejen překvapilo, ale i potěšilo. Byl to krásný okamžik. Dokazuje to, jak působí učitel na své žáky, jak je formuje jeho chování, jak přístup vychovává.

Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/.

Znáte ECDL?

Víte, co je ECDL? Pracujete s počítačem v práci, kde právě požadovali umět pracovat s počítačem na "uživatelské" úrovni a prokazovali jste se práce certifikací ECDL? To, co je uživatelské úroveň znalostí, schopností práce s počítačem není předmětem tohoto mého příspěvku. Často to toto slýchám jako výmluvu pro to, že někdo něco neumí, nezná a chce to po IT odborníkovi udělat. Ale to je námět na jiný blog.

Pro ty, co neví, co je European Computer Driving Licence, nebuďte z toho smutní, více informací je zde. Mnozí zaměstnavatelé ECDL neznají nebo  ho neberou na zřetel. Zkusil jsem něco vyhledat na serverech s nabídkou práce a když je tam ECDL zmíněno, tak už mezi dalšími certifikáty a i tak nejdete jen několik málo nabídek, kde je výslovně zmíněno.


Na mnoha školách se práce s počítačem, resp. jeho sw. vybavení učí. Dnes můžeme toto (informatiku) považovat za součást všeobecné vzdělání. ECDL jistě nastavuje jistou normu, co lze za toto považovat (více na jejich webu).

Co mne vadí je zneužívání certifikačního fetišismu u nás k okrádání žádní, resp. jejich rodin. Jsou školy, kde dělají testování ECDL jako certifikovaný partner a tím vybírat i poplatek za testování. Dovedu si představit, že pak je žákům ve výuce zdůrazňováno, že si mají nějaké moduly, ne-li všechny, udělat.

Bohužel mnohé školy se i prezentují tím, že nabízejí žákům získání mnoha certifikátů, přičemž ECDL počítají po jednotlivých modelech, a rodiče na to slyší a někteří podle toho posuzují kvalitu školy.

Přičemž se předpokládá, že IT pracovník umí zacházet např. tabulkových procesorem, stejně jako automechanik umí řídit auto, a certifikát není až tak důležitý.

Tento článek jsem se rozhodl napsat hlavně z důvodu, abych zvýšil osvětu o ECDL. U mnohých pracovníků na pozicích mající administrativní charakter se setkávám, že si myslí,  že umí zacházet s počítačem a těm by prospělo absolvovat nějaký kurz s obsahem ECDL či nějaké jeho moduly a tito se vidí, že by mělo něco umět a vadí jim, že IT pracovník jím nepomůže s tím, za což není placen. A na druhé straně se obelhávají žáci středních škol tím, že jim to pomůže získat práci, že jim to pomůže lépe uspět u pohovoru na pozici programátora, správce severu, sítě apod. Nehledě na to, že při podnikání nastavuje nutné kompetence trh a to je třeba něco, co se ve školách neřeší. Myslím ti, jak efektivně tyto nástroje využívat, než dbát na různé menší či větší formálnosti např. grafů goniometrických funkcí, formátu textů apod.


Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/


středa 24. srpna 2016

A pan podnikatel - dodatek a reakce na komentáře

Četl jsem si komentáře na tento můj příspěvek na blog. Jsem rád, že jsem dostal nějaké reakce, ale netušil jsem, že můj příspěvek vyzní jinak, než jsem ho myslel.  Snažil jsem se popsat případ, kdy jde učit člověk, co není se sebou a s životem spokojen či přímo neuspěl. Chceme přece, aby ti co něco dokázali v pracovním životě, šli učit.
Pohled na naše školy vidím optikou odborných středních škol se zaměřením na výuku počítačových předmětů, neb to je prostředí, ve kterém se pohybuji a které komentuji. Na svém blogu se tím netajím. Přesto jsem měl asi napsat, že mi jde o tuto specifickou oblast. Mladých učitelů cizích jazyků, češtiny, dějepisu je asi dost.
Mám mnoho kolegů starších, než jsem já a vycházíme spolu velmi dobře. Stále se věnují svému oboru a mají o něm přehled vč. toho, že zavádí novinky do výuky. Příkladem může být IoT (internet věcí). Dalo by se říci, že svojí prací žijí a mají ji rádi.
Bohužel se najdou i tací, kteří už nejsou tak nadšeni nebo jsou na pokraji svých sil a jakékoliv „novoty“ jsou pro něj nezajímavé, nechtějí se do nich zapojit a třeba se ani neúčastní debat nad tematickými plány apod. Tito pochopitelně nejsou žáky příliš respektováni a hlavně je demotivují. O těch si myslím, že by neměli učit.
Kdyby přicházelo dost nových mladších kolegů, docházelo by k přirozené obměně vyučujících vč. přístupu k novým technologiím. Vždy je pro každou firmu zdravé, aby v ní byly zastoupeny všechny věkové kategorie.
Všiml jsem si, že některý komentující se chytl toho, jak se mají žáci ve škole chovat  - způsobu zdravení. Jedním z cílů učitele ve vyučovacím procesu je vytvářet podmínky, které ho podporují. Podle způsobu práce v dané hodině, podle užité výukové metody se tyto podmínky značně liší. Někdy potřebujeme absolutní ticho, aby se každý žák mohl soustředit, jindy, když se pracuje v kolektivu či ve skupinkách, je třeba jistý ruch, který je průvodním znakem komunikace a interakce. Učitel musí však mít takovou autoritu, aby mohl hodinu řídit. V případě potřeby zklidnit žáky a říci něco všem ve třídě. A jak jistě víte, v davu je síla.
Škola je dílna lidskosti, jak řekl Komenský. Co je naučím o lidskosti, když se k nim budu chovat rozkazovačným či nadřazeným způsobem. Zažil jsem několikrát, že přílišná represe nefunguje. Pokud se chováte diktátorským způsobem, tak se vám to stejně vrátí. I když to v dané chvíli to tak nevypadá. Dítě je vychováno tím, co vidí, nikoliv jen tím, co se mu říká. Jak jsem napsal, jsem tu pro své žáky, nikoliv oni pro mne. A mám to privilegium je provázet učivem, pomáhat jim ho pochopit. Nikoliv se po nich "vozit", ale respektovat je jako lidské bytosti.
Nejsmutnější je, že celá tato "debata" zamlžuje podstatu, tedy že do škol se dostanou i lidé, kteří nebyli příliš úspěšní a tedy nejsou pro mládež příklad, že stojí za to něco umět, dělat a žít. Neinspirují k úspěchu.
Mezi mé mnohé koníčky a záliby patří argentinské tango. Občas se pořádají různá společenské setkání, tango víkendy (něco jako sportovní soustředění) a zde mám možnost se setkat s lidmi různých věkových kategorií, s rozličnými životními zkušenostmi. A právě jsem si uvědomil, jak na mne působí člověk, co v životě uspěl, je už třeba v důchodu, užívá si ho se svou manželkou a tančí prostě pro radost. Něco v životě dokázali a lapidárně řečeno jsou „v pohodě“. To je inspirace k tomu něco dokázat, něčím být, být úspěšný. A pokud se tam vyskytne někdo, kdo protivný či konfliktní, se sebou nespokojený, tak není touto společností přijat. A to samé platí i u naší mládeže.
Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/.