Tablety ve výuce

Není tomu, tak dávno, kdy se nechal Marcel Chládek slyšet, že jedna z inovací ve školách budou tablety. Tablety mám rád a používám je denně, zapisuji přes svůj tablet hodnocení žákům a spoustu dalších věcí.

U nás ve škole máme několik tabletů, ale jejich využití ve výuce není snadné. Říkáte si proč? Žákům jejich použití musí být přece přirozené. Chybí zejména kvalitní software. Nemyslím, ten co prezentují přední softwarové firmy. Jsou sice pěkné, ale v zásadě primitivní a do výuky odborných předmětů se příliš nehodí. Ani na výuku angličtiny není vhodné programové vybavení, jak si mi jedna kolegyně posteskla. Pokud potřebuji promítat přes projektor, co mám já či žák na svém tabletu, jde to. Projektory to umí, ale programové vybavení na androida umí promítat jen obrázky a speciální formát, do kterého převedete jen několik dokumentů a to programem spustitelným na desktopu. Na windows či MacOS program existuje a dobře funguje. Ale toto nejsou tabletové OS. Ovládání je spíše stavěno na ovládání pomocí myši a klávesnice, což potírá smysl tabletů a lehkost jejich ovládání. Software pro simulaci na tabletech existuje, ale ještě není zcela vyladěn, aby na nich dobře fungoval. Přehrávat video přes wifi na projektoru prakticky nejde a pokud tablet nemá dobrý stylus, tak ani kreslení a psaní na něm ala papír, není tak jednoduché.

Když jsem se žáky zkoušel učení pomocí myšlenkových map, tak bylo praktičtější je kreslit na papír, neb tablety, co máme, jsou malé a tím jsou nepoužitelné. Nehledě na to, že myšlenkové mapy týkající se třeba elektroniky neobsahují jen slova, ale i grafy, obrázky apod. Umí to software na jejich tvorbu? Zatím žádný neznám.

Nemluvě o tom, že tablety je třeba si do výuky připravit, odzkoušet, či nastavit, což si v současné době musí vyučující dělat sám.

Stále se však bavíme jen o technických záležitostech, ale co žáci? Vítají to? Bohužel na to nedokáži odpovědět. Tablety sice nevyužívají (obvykle) k jiným činnostem, na to mají své personalizované mobilní telefony, avšak mohou být zdeformován předchozím způsobem výuky. Nebo jejich zájem není tak velký, studují cestou minimální odporu, což se může projevit tím, že si chtějí hodinu odsedět něco si napsat a jít si za svým.

Vím však, že něco nového, pro žáky neznámého, je třeba vícekrát zopakovat, naučit je tomu. Tedy věřím, že za nějaký čas k tomuto článku napíší dodatek obsahující nové praktické zkušenosti.

Budu rád, když v diskusi pod tímto článkem mi poradíte, jak tablety používáte, zejména pro výuku odborných předmětů.

Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/

Sociální sítě a undeground školy

Dnes mi moji žáci ukázali skupinu na jedné sociální síti, kde sdílí různé fotky, i ty se svými učiteli. Obvykle jde o momentky. Někdy je úsměvné, jindy děsivé vidět sám sebe, jak se tvářím či stojím v určitém momentu. Asi nemusím říkat, že fotky jsou upravené, resp. karikované. Otázkou je, co si o tom myslet, zda se tomu bránit a jestli to vůbec jde.

Snad je to pocta, když vidíte svoji fotku bez úprav.

O učitelích se vždy mezi žáky šířili nějaké fámy a povídačky, je to přirozené. To, že dnes máme technologie, které to posouvají někam jinam, je jen logický důsledek vývoje techniky. I když díky sociálním sítím se může kdokoli stát velmi rychle známou osobností a to i nedobrovolně. Nechci se tedy v tomto blogu zabývat nářky, jak to bylo dříve a jak je to teď. Spíše se zastavím to u toho, že je vidět, co vše žáci umí, když chtějí. Upravit fotku dá nějakou práci, zabere nějaký čas.

Důsledek pro školu však může být vážnější, než se může zdát. Přestože fotografie, třeba i s nějakým komentářem, může být z počátku šířena jen v úzké skupině uživatelů, časem se jistě dostanou i na veřejnost, byť na sociálních sítích. Od svých žáků často slýchám, že na školu šli kvůli tomu, že slyšeli, že má dobrou pověst. To, že mi přijde, že je škoda, že se nezajímají o to, co se budou učit, co je naspáno v ŠVP, a jaké to má důsledky na jejich nadšení (že se pak učí něco, co nečekali), bych v tomto článku nerozebíral. V každém případě zvuk, který škola má, je ohromně důležitý.

Co s tím? Myslím si, že postačuje, aby škola prováděla vnitřní audit, nejen formou hospitací (to se jistě děje), ale i pravidelnou anonymní anketou, ze které může být vidět, kde jsou problémy. Potom ale přichází těžší úkol. Aby anketa měla vypovídající hodnotu, je třeba ji opakovat pravidelně a na jejím základě provádět nějaké změny či vysvětlení, proč potřebné změny nelze provést. A tím se dotýkám toho podstatného. Pokud si žáci přejí změnit nějakou materiální záležitost (lepší vybavení učeben, nové lavice apod.) je zde realizace vcelku jednoduchá. Pokud se jedná o předmětové záležitosti, zde má jistě smysl na toto téma diskutovat, ale náročný předmět ještě neznamená, že je špatný, jak jistě všichni víme. A poslední, co jistě většinu z nás napadne, jsou záležitosti personální. Zde nám vstupuje do hry mnoho faktorů. Někdy mají žáci problém pochopit, proč někdo učí, proč ho tam škola toleruje. Sám jsem taky někdy kladl tyto dotazy u konkrétního učitele a měli jsme se spolužáky vcelku pochopitelné argumenty. Šlo tenkrát o nevhodné poznámky a chování v rozporu s pravidly u maturity. Mne přímo se to nedotklo, ale se svými spolužáky jsem souhlasil. Obvykle zde nejde o nějaké kamarádské vztahy, ale o to, že prostě není náhrada a škola se snaží či přímo musí jít cestou vzdělávání či výchovy kantora. Ale tato náprava není jednoduchá ani tehdy, pokud o ní škola ví.

Myslím si, že pravidelná anketa je jedním z důležitých komunikačních prostředků školy směrem dovnitř i ven.

Ještě poznamenám, že na vysokých školách je toto běžné a anketa tam má svá pravidla a není zde rozhodně strašákem. Ale na středních školách? Už ta představa je strašákem. Ani nevím proč, ale jsem si jist, že ani zde nehrozí žákům pomsta či jiné zákeřnosti. To lze odfiltrovat tím, že špatné hodnocení bude mít vliv na úvazek vyučujícího v případě opakování stížností apod. Stačí trochu statistiky a diskrétnosti ze strany vedení školy a nemusíme se bát. Vedení školy, které tuto anketu zpracovává má možnost dát se vyučujícím vyjádřit se, posoudit, jak náročný předmět učí a zda se připomínky k němu opakuji v dalších opakováních ankety.

Jak to vidíte vy?

Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/

Jak jsem žákům odpojil myši aneb učitel se nesmí bát

Nedávno jsem na oslavně narozenin mého dobrého kamaráda, skvělého obchodníka a svého bývalého žáka, potkal i jiného žáka, kterého jsem kdysi učil. Ten mi připomněl příhodu, kdy jsem vešel do počítačové učebny, a žákům řekl, že programátor potřebuje jen klávesnici, a tudíž, že myši nepotřebují. Možná si řeknete, zda jsem hodinu přežil nebo zda jsem nebyl „vypískán“. I kolegové z kabinetu, kterým jsem svůj záměr před hodinou oznamoval, mi předpovídali zkázu a zánik.
Nakonec se ukázalo, že to nebyl „propadák“, že to žáky namotivovalo k tomu, aby se naučili klávesové zkraty a přestali prolézat své profily a vzkazy na sociálních sítích, protože prostě nemohli nikam kliknout.
Programátoři by měli mít klávesnici tzv. „v ruce“. Nepsat dvěma prsty jako „nějaký dřevorubec“ a na myš šáhnout jen v případě, že už to jinak nejde. Přepínání mezi aplikacemi, ukládání a otevírání souborů lze dělat s pomocí klávesnice velmi svižně, což je programátorů a kodérů (a nejen u nich) velmi žádoucí.
Odhadem stoupla efektivita naší společné práce asi o 30% a tím, že se žáci učili znovu zacházet s počítačem, dokonce i zábavná.
Tedy, nebojte se nových myšlenek, žáci nekoušou (alespoň někdy)!

Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/

Pane učiteli, my vám něco dlužíme

Je na léto chladná noc, ležím v posteli a najednou pohlédnu na svou poličku, kde mám malou láhev Metaxy, kterou jsem jednou dostal od svých žáků.

Už je tomu pár let, co jsem učil žáky programovat v PHP. A právě v jedné z posledních lekcí mne žáci často žádali o to, abych jim pomohl se zadanou úlohou. Vždy šlo opravu banální syntaktické chyby, kterou měli být schopni opravit. Když už jsem byl žádán o asistenci již po několikáté od těch samých žáků, tak jsem je nejdříve vybízel, aby se sami snažili najít chybu. Nemělo to efekt. A tak jsem řekl, že pokud opravím jejich skript do minuty, mám u nich láhev Metaxy. Přišel, jsem, připsal jsem chybějící středník a skript jsem spustil. Bylo to zvláštní chvíle. Žáci se na mne podívali s takovým zaujetím či přímo obdivem a já se vrátil k přerušené činnosti. Úloha učitele je znát a umět, ale také motivovat či inspirovat. A myslím, že právě tato chvíle byl a jedna z nich. Viděli, že jde něco umět a není to tak složité.

Sázku jsem samozřejmě zrušil a zapomněl na ní. Bral jsem to jen jako nadsázku, které zmírňuje napětí při vyučování. Po několika dnech mne navštívili žáci se slovy: "Pane učiteli, my vám něco dlužíme"!". Nejdříve jsem netušil o co jde, nebo co mají na mysli. Ale oni přinesli mi zmíněnou lahvičku Metaxy. Toto mne nejen překvapilo, ale i potěšilo. Byl to krásný okamžik. Dokazuje to, jak působí učitel na své žáky, jak je formuje jeho chování, jak přístup vychovává.

Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/.

Znáte ECDL?

Víte, co je ECDL? Pracujete s počítačem v práci, kde právě požadovali umět pracovat s počítačem na "uživatelské" úrovni a prokazovali jste se práce certifikací ECDL? To, co je uživatelské úroveň znalostí, schopností práce s počítačem není předmětem tohoto mého příspěvku. Často to toto slýchám jako výmluvu pro to, že někdo něco neumí, nezná a chce to po IT odborníkovi udělat. Ale to je námět na jiný blog.

Pro ty, co neví, co je European Computer Driving Licence, nebuďte z toho smutní, více informací je zde. Mnozí zaměstnavatelé ECDL neznají nebo  ho neberou na zřetel. Zkusil jsem něco vyhledat na serverech s nabídkou práce a když je tam ECDL zmíněno, tak už mezi dalšími certifikáty a i tak nejdete jen několik málo nabídek, kde je výslovně zmíněno.


Na mnoha školách se práce s počítačem, resp. jeho sw. vybavení učí. Dnes můžeme toto (informatiku) považovat za součást všeobecné vzdělání. ECDL jistě nastavuje jistou normu, co lze za toto považovat (více na jejich webu).

Co mne vadí je zneužívání certifikačního fetišismu u nás k okrádání žádní, resp. jejich rodin. Jsou školy, kde dělají testování ECDL jako certifikovaný partner a tím vybírat i poplatek za testování. Dovedu si představit, že pak je žákům ve výuce zdůrazňováno, že si mají nějaké moduly, ne-li všechny, udělat.

Bohužel mnohé školy se i prezentují tím, že nabízejí žákům získání mnoha certifikátů, přičemž ECDL počítají po jednotlivých modelech, a rodiče na to slyší a někteří podle toho posuzují kvalitu školy.

Přičemž se předpokládá, že IT pracovník umí zacházet např. tabulkových procesorem, stejně jako automechanik umí řídit auto, a certifikát není až tak důležitý.

Tento článek jsem se rozhodl napsat hlavně z důvodu, abych zvýšil osvětu o ECDL. U mnohých pracovníků na pozicích mající administrativní charakter se setkávám, že si myslí,  že umí zacházet s počítačem a těm by prospělo absolvovat nějaký kurz s obsahem ECDL či nějaké jeho moduly a tito se vidí, že by mělo něco umět a vadí jim, že IT pracovník jím nepomůže s tím, za což není placen. A na druhé straně se obelhávají žáci středních škol tím, že jim to pomůže získat práci, že jim to pomůže lépe uspět u pohovoru na pozici programátora, správce severu, sítě apod. Nehledě na to, že při podnikání nastavuje nutné kompetence trh a to je třeba něco, co se ve školách neřeší. Myslím ti, jak efektivně tyto nástroje využívat, než dbát na různé menší či větší formálnosti např. grafů goniometrických funkcí, formátu textů apod.

Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/

A pan podnikatel - dodatek a reakce na komentáře

Četl jsem si komentáře na tento můj příspěvek na blog. Jsem rád, že jsem dostal nějaké reakce, ale netušil jsem, že můj příspěvek vyzní jinak, než jsem ho myslel.  Snažil jsem se popsat případ, kdy jde učit člověk, co není se sebou a s životem spokojen či přímo neuspěl. Chceme přece, aby ti co něco dokázali v pracovním životě, šli učit.

Pohled na naše školy vidím optikou odborných středních škol se zaměřením na výuku počítačových předmětů, neb to je prostředí, ve kterém se pohybuji a které komentuji. Na svém blogu se tím netajím. Přesto jsem měl asi napsat, že mi jde o tuto specifickou oblast. Mladých učitelů cizích jazyků, češtiny, dějepisu je asi dost.

Mám mnoho kolegů starších, než jsem já a vycházíme spolu velmi dobře. Stále se věnují svému oboru a mají o něm přehled vč. toho, že zavádí novinky do výuky. Příkladem může být IoT (internet věcí). Dalo by se říci, že svojí prací žijí a mají ji rádi.

Bohužel se najdou i tací, kteří už nejsou tak nadšeni nebo jsou na pokraji svých sil a jakékoliv „novoty“ jsou pro něj nezajímavé, nechtějí se do nich zapojit a třeba se ani neúčastní debat nad tematickými plány apod. Tito pochopitelně nejsou žáky příliš respektováni a hlavně je demotivují. O těch si myslím, že by neměli učit.

Kdyby přicházelo dost nových mladších kolegů, docházelo by k přirozené obměně vyučujících vč. přístupu k novým technologiím. Vždy je pro každou firmu zdravé, aby v ní byly zastoupeny všechny věkové kategorie.

Všiml jsem si, že některý komentující se chytl toho, jak se mají žáci ve škole chovat  - způsobu zdravení. Jedním z cílů učitele ve vyučovacím procesu je vytvářet podmínky, které ho podporují. Podle způsobu práce v dané hodině, podle užité výukové metody se tyto podmínky značně liší. Někdy potřebujeme absolutní ticho, aby se každý žák mohl soustředit, jindy, když se pracuje v kolektivu či ve skupinkách, je třeba jistý ruch, který je průvodním znakem komunikace a interakce. Učitel musí však mít takovou autoritu, aby mohl hodinu řídit. V případě potřeby zklidnit žáky a říci něco všem ve třídě. A jak jistě víte, v davu je síla.

Škola je dílna lidskosti, jak řekl Komenský. Co je naučím o lidskosti, když se k nim budu chovat rozkazovačným či nadřazeným způsobem. Zažil jsem několikrát, že přílišná represe nefunguje. Pokud se chováte diktátorským způsobem, tak se vám to stejně vrátí. I když to v dané chvíli to tak nevypadá. Dítě je vychováno tím, co vidí, nikoliv jen tím, co se mu říká. Jak jsem napsal, jsem tu pro své žáky, nikoliv oni pro mne. A mám to privilegium je provázet učivem, pomáhat jim ho pochopit. Nikoliv se po nich "vozit", ale respektovat je jako lidské bytosti.

Nejsmutnější je, že celá tato "debata" zamlžuje podstatu, tedy že do škol se dostanou i lidé, kteří nebyli příliš úspěšní a tedy nejsou pro mládež příklad, že stojí za to něco umět, dělat a žít. Neinspirují k úspěchu.

Mezi mé mnohé koníčky a záliby patří argentinské tango. Občas se pořádají různá společenské setkání, tango víkendy (něco jako sportovní soustředění) a zde mám možnost se setkat s lidmi různých věkových kategorií, s rozličnými životními zkušenostmi. A právě jsem si uvědomil, jak na mne působí člověk, co v životě uspěl, je už třeba v důchodu, užívá si ho se svou manželkou a tančí prostě pro radost. Něco v životě dokázali a lapidárně řečeno jsou „v pohodě“. To je inspirace k tomu něco dokázat, něčím být, být úspěšný. A pokud se tam vyskytne někdo, kdo protivný či konfliktní, se sebou nespokojený, tak není touto společností přijat. A to samé platí i u naší mládeže.

Článek byl převzat z http://blogkantora.cz/.

Praxe versus škola

Učím své žáky tvorbu webu a programování. Po odbornících, byť na juniorské úrovni, je poměrně značná poptávka. Bohužel jen několik procent z absolventů středních škol je možné v praxi použít.

Ptáte se proč? Začnu tím, co by měl takový vývojář umět. Je třeba vědět, jak počítač uvnitř funguje. Základní princip fungování operačního systému. Pochopení zobrazení dat v počítači a teprve po té může plně porozumět základním programovým konstrukcím jako je větvení a s tím související operátory či datové typy. V tuto chvíli si vzpomenu na slova pana Pecinovského, který prosazuje metodu „Patern first“. Domnívá se, že toto je pro středoškoláka příliš abstraktní a tedy v plné šíři jeho myšlenky nepoužitelné.

Samozřejmě můj výčet není konečný, přichází na řadu umět myslet, rozklad problému na podproblémy apod. Po tomto všem se dostáváme ke specializaci takového vývojáře na databázového experta, webového vývojáře či programátora jiného typu aplikací (desktop, backend). Pokud má být někdo úspěšný webový vývojář musí nejdříve znát poměrně dost programátorských praktik (OOP, návrhové vzory,…) a ještě práci s databází. Má-li mít šanci být úspěšný.

Také si kladete otázku, zda to může někdo během studia na střední škole zvládnout? Někteří to zvládají – několik procent. Jak to změnit? Odpověď není jednoduchá. Nejdříve si rozeberme příčiny. Domnívám se, že zásadní příčiny jsou tyto:

Dokončení článku najdete na http://blogkantora.cz/2015/02/09/praxe-versus-skola/