NOVÉ ČLÁNKY

Nové články budou publikovány na blogkantora.cz

Jak vyrobit profesionála

Obrázek: http://antecom.cz/upload/techedu/Tech_Edu_2017_04_cover_big.jpg
Nesmírně mne potěšilo i překvapilo, že díky článkům na mém blogu jsem byl osloven paní novinářkou Věrou Vortelovou se žádostí o rozhovor. Článek si můžete přečíst zde
(http://antecom.cz/upload/techedu/Tech_Edu_2017_04.pdf).
Bylo to má první zkušenost s novináři a musím říci, že to byla milá a zajímavá zkušenost.

Týmově se dělají úkoly snadno…

Dnes jsem udělal malý pokus. Zkusil jsem žáky inspirovat k dělání domácích opakovacích úkolů trochu jinak. V předešlých hodinách, kdy se látka probírala, ji žáci nechtěli věnovat příliš pozornosti. Charakter předmětu je spíše encyklopedický. Žáci mají získat znalosti o fungování elektronických součástek a jevech v nich se odehrávajících.
Domácí úkol byl zadán do systému Moodlu formou testu s neomezeným počtem pokusů, avšak s penalizací za špatnou odpověď. Většina otázek byla početního charakteru a jejich řešení vyžadovalo znalosti, práci s učebnicí při hledání informací či vzorců.
Žáci se rozdělili do několika skupin, každé jsem dal papír na poznámky, a měli tam napsat i jména členů skupiny. Každý ze žáků použil svůj mobilní telefon či tablet a otevřeli příslušný test. A začal šrumec, žáci četli zadání, dohadovali se mezi sebou. V některých skupinách si vytvořili hierarchii jak v armádě a tu mi zakreslili na papír. V jiné zase byl šéfem ten, kdo měl největší obrazovku. Každý žák v testu odpovídal za sebe, jen odpovědi vycházely ze skupinové (spolu)práce.
...
Celý článek je na http://blogkantora.cz/

Didaktika IT předmětů

Tento článek bych rád věnoval tomu, jak já a moji kolegové učíme IT předměty, jak vychováváme IT experty. Z teoretického hlediska nejde o nic moc nového. V podstatě jde o kombinaci výukových metod od frontálního výkladu až po ty, co aktivizuji žáky, tedy heuristické či individuální práce žáků.
Podstatné je právě to, jak to vše kombinujeme. Například hodina teorie programování, je přípravou pro cvičení. Žáci se v podstatě poprvé dozvědí o nějakém probíraném tématu, mají čas ti to utřídit a s poznámkami přijdou na cvičení, kde po krátkém praktickém připomenutí pracují, ale pracují sami. Až na výjimky neaplikujeme opisovačku ala středověk, kde se opisovaly knihy snad až do bezvědomí. Tím, ale má práce nekončí, ale začíná. Pohybuji se mezi žáky, radím a žáci se velmi brzy naučí se sami ptát a po čase je vidět, že se jejich komunikační schopnosti velmi zlepšují…
Učím ještě jeden IT předmět - konfigurace Linux serverů. Zde uplatňuji jiný princip výuky. Kombinuji výklad (teorii), který žáky uvede do problematiky. Předmět je vyučován jako dvouhodinovka, což mi dává možnost neomezovat výklad do proklatých 45min, nýbrž ho mohu přizpůsobit aktuálnímu učivu a pokročilosti kurzu. Z počátku vykládám více a žáci mají méně času na samostatnou práci. Seznamují se se systémem a věnují se malým úkolů.
...
Celý článek je na http://blogkantora.cz/

Elektronické testování či písemky na tabletech

Psaní písemek, resp. spíše testů elektronických (na tabletech, mobilech) má výhody v tom, že žák dostává okamžitě zpětnou vazbu a při dobrém sestavení testu lze dát tuto vazbu velmi konktrétně. Nevýhoda může být v tom, že je velký rozdíl mezi tím, kdy žáci píší souvislejší text a kdy jen odpovídají stručně či přímo vybírají správnou odpověď. Ano, souhlasím. Několikrát jsem zkoušel dát žákům možnost odpovědět souvisle, otázka byla pochopitelně otevřená. Opravování je mnohem náročnější, i proto že se mohou rozejít vaše představy o plném zodpovězení otázky s představou žáka
Jak to aplikovat na písemné práce, kde se více počítá, odvozuje? Jednoduše. Samotný test nemusí být postaven jen na výběru možností, ale i tak, že žák hodnotu napíše.
...
Celý článek je na http://blogkantora.cz/

Znáte SOČ?

Blíží se další ročník a já se opět těším, že budu v porotě. Pro ty, co SOČ neznají, stručně přiblížím Žáci středních škol soutěži v několika kategoriích, v současnosti v 17. Probíhá několik kol: školní, krajské, stání a pak případně mezinárodní.
Sám jsem se SOČ účastnil v roce 2003 se svými skripty. Ač jsem je původně tvořil bez znalosti nějaké SOČ. Chtěl jsem jen ukázat svým tehdejším učitelů, jak by se měly webové technologie učit. A toto mne provází do dnešní doby, jak v práci, tak v učení.
Výtečné na této zkušenosti bylo, že jsem porazil i dvojici, která soutěžila se svojí elektronickou učebnicí a měla i mnoho zkušeností s prezentování na veřejných akcích. A já je porazil. :-)
...
Celý článek je na http://blogkantora.cz/

Systém Moodle a jeho využití pro organizaci výuky na středních školách

Léta využívám systém Moodle a rád bych zde prezentoval, jak ho využívám. Komentuji svou prezentaci připravenou pro kolegy
Na první pohled se může zdát, že systém Moodle se spíše hodí pro vysoké školy. Například: hodnocení je prováděno pomocí bodů, nikoliv známek, ale to je jen zástupný důvod. Systém se asi nehodí pro předměty, kde většina výukových materiálů není předávána elektronicky nebo úkoly nejsou elektronicky odevzdávány či jen v malé míře. Například fyzika, matematika, atd. Pro výuku jazyků ho však lze použít. Můžeme v něm vytvářet testy různých typů a opakovaně je používat, systém sám vyhodnotí úspěšnost studenta nebo využívat interakci s videi či webovými stránkami, ale to už chce od kantora trochu snahy. Já učím programování a rád bych Vám předvedl, jak mi Moodle pomáhá.
...
Celý článek je na http://blogkantora.cz/

Učit se programovat znamená učit se myslet

Jednou mi žák, kterého učím jak programování, tak tvorbu webu řekl, že programování se mnou ho baví. Velmi rád totiž při výuce využívám objevitelské metody výuky, ať už se jedná o heuristický rozhovor či skupinové " bádání" nad zadaným problémem. Bohužel, když učím web, tak tam takovou možnost nemám. Hodně věcí je daných, jde v podstatě o “kodéřinu”, a tak krom zajímavých postřehů o různých interpretacích stejného kódu napříč webovými prohlížeči mohu vykládat převážně jen metodou přímého výkladu. Ano, jistě žáci pracují s textem, hledají na webu řešení některých úloh, avšak toto nelze aplikovat na běžné “předváděcí” úlohy. Nehledě na to, že zde není prostor pro originální řešení či nápaditost kódů. Originalita „webovek“ tkví zejména v designu, tedy grafice, popř. v intuitivnosti uživatelského rozhraní. Většina stránek je spíše statickým zdrojem informací, kde nepotřebujeme a ani nechceme mít nějaké “extra vychytávky”, a rozsáhlejší webové aplikace obvykle ve výuce nenavrhujeme.
...
Celý článek je na http://blogkantora.cz/

Proč žáci nezipují?

Stručně řečeno - nikdy to nepotřebovali a nikdo jim neřekl k čemu to je, což v didaktice je vždy ta nejzákladnější a nejdůležitější část výkladu učitele. Vysvětlit žákovi k čemu to je a proč se to učit. Dnes v rámci pohodlnosti se na to dosti zapomíná, naštěstí potřebovali jistí, pít a chodit na záchod, takže toto je tam říkajíc v suchu.
Dnes mi někdo položil otázku, co si myslím, že mne nejvíce šokovalo, jaké ICT neznalosti našich, žáků, když nastoupí na naši školu. Je to asi případ, kdy žáci nejen nezipují, ale ani to neumí, či nepovažují za podstatné. Pak mají problém poslat či někam nahrát nějaký výsledek jejich práce, který je ve více souborech. Opravdu se toto v praxi kolem nás nepoužívá? Zde se nebavíme o potřebě komprese, ale vytvoření jednoho souboru. Já to žáky učím třeba tím, že když mi odevzdávají úkol, tak jim povoluji odevzdat jen jeden soubor, ale je třeba jim to vysvětlovat a to dosti trpělivě, protože jinak to berou jako další čin proti nim, nikoliv něco, co je má přivykat na krutou realitu betonovoasfaltové džungle, ve které mnozí žijeme.
...
Celý článek je na http://blogkantora.cz/

Je doučování špatné? Jistě!

Titulek jsem záměrně zvolil velmi provokativně. Přesto se ale myslím, že mám z většiny pravdu. Sám doučuji mnoho nešťastníků a někdy je mou rolí napravovat či pomáhat dohánět, co se žák ve škole nenaučil. Nestihl. Řeknete si, co je na tom špatně. Pojďme si to ale trochu rozebrat. Mám i žáky, které vzdělávám individuálně, abych je posunul dále. Zde individuální přístup nese své ovoce, protože ve školách na tento přístup nemusí být vždy čas. Bohužel, to je spíše menšina. Obvyklejší je to, že žák potřebuje pomoci s probíranou látkou a jeho problémy jsou spíše důsledkem nepracovitosti, než že jde o nepochopení látky ve škole, ať už z různých důvodů.
...
Celý článek je na http://blogkantora.cz/

Mají či snad musejí si střední školy psát vlastní skripta?

Tento týden jsem měl a začal doučovat nového nešťastníka. Na úvodní schůzku přišel i jeho otec. Vždy se na začátku seznamuji se situací žáka, školy, obsahu učiva. Velmi mne zaujala snaha otce, který když zjistil ke svému zděšení, že nemají vlastní učebnice, tak jich několik našel v podobě skript veřejně dostupných. Autory jsou obvykle učitelé oborných předmětů z jiných škol.
Mají tedy školy vytvářet svá skripta? Zvláště na odborné předměty? Myslím, že ano, čímž se standardizuje výuka na škole. Pochopitelně se nabízí otázka, zda to má u všech předmětů smysl, a jak se to má dělat? Pro všeobecné předměty to asi nemá smysl. Na IT předmětech je to otázka přístupu. Na teorii bych pro byl, pokud neexistuje vhodná kniha. Na cvičeních si myslím, že je lepší dát žákům vždy k nějakému tématu seznam zdrojů s odkazem na konkrétní podkapitolu či podstránku.
...
Pokračování článku na http://blogkantora.cz/

Jak podfinancování vzdělávání ničí chuť inovovat

Při inovaci ŠVP mám úžasnou možnost opravdu zažít jaké to je tento dokument tvořit. Dříve jsem psal jen svou část, ale nebyl jsem rozhodně v pozici garanta či pracovníka odpovědného za to, že ŠVP sestavíme.
Mám možnost vidět, jak se sestavuje vzdělávací plán dle ekonomických možností školy, resp. systému. Rád bych propojil teoretické i praktické hodiny (cvičení) téměř u všech odborných předmětů. Cvičení učí minimálně dva vyučující, třeba i v tandemu. Bývají často tříhodinové.
Slyšel jsem mnoho přednášek o tom, jak by se měl či mohl vzdělávací systém  změnit. Že rozdělení výuky do hodin o délce 45min s následnými přestávkami, nepodporuje učení žáků v mnoha odborných předmětech. S tím se mohu ztotožnit. Dlouhá léta to vidím při vlastní výuce.
...
Pokračování článku na http://blogkantora.cz/

Jak jsem se žáky vařil vodu

O názornosti jsem se na svém blogu zmínil a několikrát. Je to pojem, který slýcháme v různých diskusích o našem vzdělávání spolu s dalšími pojmy a dojmy. Co si pod tímto pojmem představuju já, jsem již napsal v jiném článku, nebudu se tedy k tomu vracet.
Rád bych se s Vámi podělil o zážitek, který jsem měl, resp. měli moji žáci při laboratorní práci zaměřené na tepelné účinky elektrického proudu. Cílem práce bylo spočítat a následně si ověřit za jak dlouho se ohřeje určité množství vody (sklenička od marmelády ~ 1,5 dl) při určitém elektrickém výkonu, který se v rezistoru ponořeného do vody přemění na teplo. V našem případě se jednalo o výkon asi 60W (desetina rychlovarné konve).
Tuto úlohu jsem nepovažoval za až tak zajímavou. Ano, přemýšlel jsem o laboratorní úloze, která  by názorně ukázala, že elektrický proud umí uvařit vodu, avšak jaký spád toto nabere, jsem netušil.
...
Pokračování článku na http://blogkantora.cz/

Učitel na prázdninách

Za pár dní mne čekají podzimní a já už si plánuji, co o nich budu dělat. Často se říká, že učitelé mají neustále volno, kratší pracovní dobu a tím pádem si nezaslouží větší peníze. Rád bych se v tomto příspěvku zabýval tím, co já dělám, když mám prázdniny, ale než se k tomu dostanu, dovolím si komentovat věc ohledně peněz a volna. U nás, když vyjednávají odbory či zaměstnanci se zaměstnavateli, tak jim jde spíše o volno, než o zvýšení mezd. Nedokáži říci, zda učitelé u nás přejí více volna či více peněz na úkor. Pokusím se shrnout pro a proti vč. faktů. Dle webu www.penize.cz má učitel nárok celkem na 40 dnů placené dovolené a 12 dnů studijního volna, pokud mám plný úvazek, což nebývalo do nedávna zvykem. Play učitelů jsou vidět na portálu kupnisila.cz. Povšimněte si, že jsou vázané jen na praxi.
Jistě tam vidíte několik zajímavostí. Sice tam nevidíme osobní ohodnocení, ale i tak vidíme, jak vysoké tyto platy jsou. Bohužel dostat dovolenou mimo předepsané prázdniny je takřka nemožné. Už je proto, že za suplování se platí dvakrát více (mělo by), absence vyučujícího může způsobit zpoždění oproti plánu výuky. Toto jsem si uvědomil poměrně nedávno, když jsem začal s přáteli začal plánovat zimní dovolenou a zjistil jsem, že to mám mnohem komplikovanější, než moji přátelé, kteří mají méně dovolené. Kdo je na tom lépe a kdo hůře?
...
Pokračování článku na http://blogkantora.cz/

Co by se stalo, kdybychom zrušili známky?

Celkem nic nebo hodně. Pří opravování malých projektů, které moji žáci dělali na hodinách programování, jsem si uvědomil, že známky je na čase zrušit. Jsou už jen takovým přežitkem, který dává žákovi velmi malou zpětnou vazbu. Uvedu to na příkladu právě zmíněném opravování projektů. Žáci pracovali ve dvojicích a při opravování jsem si vždy dvojici zavolal a postupně jsem s nimi vše procházel a říkal jim konkrétní chyby a chválil za dobré či dokonce originální řešení. Pak jsem jejich výkon přepočetl na známku. A tam je právě ten problém. Stupnice, co má jen 5 bodů nedostačuje. Vždy když hodnotím takový projekt, tak hodnocení rozděluji na několik částí a z nich teprve dělám průměr A zde je zakopaný pes. Kdybych žákům nedával onu konkrétní zpětnou vazbu a napsal jim jen známku, tak se nemají z čeho poučit a to je přece špatně. Ani další známky jim v tom nepomohou. Cílem je vzdělávat, nikoliv hodnotit = platit.
Představme si situaci bez známek… Žákům řeknu, co bylo špatně, případně je to nechám opravit (to ovšem za předpokladu, že budou ochotni vůbec něco smysluplného odevzdávat). Oni si sami udělají obrázek o tom, v čem mají ještě zabrat a já mohu v jejich příštím snažení kontrolovat, zda a co se změnilo. Když pak přijdou rodiče na třídní schůzky, tak jim mohu velmi konktrétně říci, jak se jejich potomkovi daří, kde se má zlepšit apod. Odpadne tedy debata, zda má šanci ještě projít.
...
Pokračování článku na http://blogkantora.cz/

Jak jsem učil žáky řadit

Jednou, asi ve tři hodiny ráno, mne něco vnuklo myšlenku, že třídicí algoritmy by se daly učit pomocí žolíkových karet. Jelikož hotové algoritmy včetně zdrojových kódů, snad ve všech programovacích jazycích, lze nalézt na webu, je těžké učit tyto algoritmy „klasickou“ metodou založeném na přímém výkladu. Praktická znalost těchto algoritmů má v praxi význam právě v případě, kdy je třeba je aplikovat na méně obvyklé datové struktury.
Při přípravě výkladu jsem zjistil, že na YT je spousta videí na toto téma vč. příkladů s hracími kartami, slovních popisů algoritmů. Sesbíral jsem tyto informace a umístil je do kurzu v systému Moodle ®.
Programování jsme tenkrát měli odpoledne po obědě. Předstoupil jsem před žáky, přitáhl si stolek vedený v inventáři jako stolek pod rozhlas a říkám, že dnes se budeme učit řadit. Žáci ještě v lehké siestě po obídku, koukají na mne a tváří se jako by si říkali: „Co to zase bude“. Tento okamžik je pro kantora zcela zásadní, buď se ukáže kouzlo jeho myšlenky, nebo ho čekají tři nudné hodiny výuky
:-).
...
Celý článek je na http://blogkantora.cz/

Jak jsem začal učit na soukromé škole

Měl jsem to velké štěstí(?), že jsem mohl začít učit na střední škole, když mi bylo teprve 21 roků. Během osmi velmi plodných, poučných a zajímavých let jsem učil velmi rád a rád jsem začal mít i tuto profesi. Někdy však zapracují okolnosti, osud vás nakopne a donutí posunout se dále. Někam jinam. Změnil jsem tedy školu, shodou okolností za soukromou. Rád bych se podělil o své postřehy v přístupu k učitelům mezi státní a soukromou školou.
Zajímavý byl už první pohovor se zástupcem ředitelky školy. Velmi mne potěšilo, že byl fascinován mým CV natolik, že naprosto nechápal, proč chci učit a bál se, abych jim po třech měsících neutekl. Dovolil jsem si tedy tomu pánovi upřímně vysvětlit, že učím rád a ostatní práci mám spíše pro peníze, i když mne baví. Připadal jsem mu asi trochu divný, ale uvěřil mi. Ještě mi řekl, že se na mne informoval u mé bývalé kolegyně a že na mne dostal kladné reference. Následoval rozhovor s paní ředitelkou a vše bylo dohodnuté.
Dokončení článku najdete na http://blogkantora.cz/2015/02/08/jak-jsem-zacal-ucit-na-soukrome-skole/.

Myšlenkové mapy v praxi

Použil jsem myšlenkové mapy při výuce elektroniky, přesněji řečeno šlo o téma PN přechod. První problém, který jsem s tím měl, byl ten, že žáci netušili, co jsou myšlenkové mapy.

Dovolím si malou odbočku. Když jsem pak později o tom povídal kolegům, tak některé jejich reakci byly ve stylu, že se nediví, že žáci myšlenkové mapy neznají. No jo, ale to přece nemusí být jejich chyba. V dnešní době nemá učitel monopolní postavení na informace, je spíše průvodcem, ale to neznamená, že by nepřinášel nové poznatky, zkušenosti či postupy. Je na něm, jak chce látku prezentovat žákům.

Obzvlášť pokud se jedná o něco pro žáky nového, jako jsou myšlenkové mapy, skupinová práce, prezentace. Je třeba mít na paměti, že žáci jsou schopni v tomto novém "režimu" fungovat, až poté, co se několikrát zopakuje.

V elektronice to bylo přesně tak. Nejdříve žáci netušili, jak mapu psát, jak si rozdělí práci ve skupině. Jejich zadáním bylo si pro sestavování mapy zopakovat již vyloženou látku, či si ji nastudovat z učebnice. Já jsem pak na konci hodiny vždy poprosil zástupce skupiny, aby něco řekl, na to navázal další z jiné skupiny. Byl jsem tedy jakýmsi moderátorem a v případě, že se žáci sami neopravili, když někdo z jedné skupiny řekl něco špatně, tak má role byla opravná, případně doplňující.

...

Pokračování článku na http://blogkantora.cz/

Když se řekne tandem

Jaké vlastnosti jsou pro výuku ve dvou nutné:

• Empatie
• Znalost látky - značná část se musí překrývat
• Schopnost a chuť se domluvit se, zkoušet nové věci

Můj tandemový kolega je zkušený a klidný, já jsem živel, potřebuji někoho příčetného vedle mne.

Když jsem nastoupil na SPŠE Ječná, byl jsem přidělen k jednomu kolegovi a začali jsme spolu ve dvojici učit programování. Toto jsem velmi uvítal, neb přestože jsem měl dlouholeté zkušenosti s učením programování (a nejen toho), neznal jsem nepsaná pravidla ve škole a neznal jsem třídu, kterou jsme společně učili. Kolega je učil minulý rok a tak mne dal jistý vhled to do této třídy. Postupem času jsme se začali ve výkladu střídat a doplňovat. Každý jsme jiný, já jsem spíše živel a rád zkouším nové věci a přístupy, on má zkušenosti a nadhled.

...

Pokračování článku na http://blogkantora.cz/

Jak jsem přešel na Ječnou

Základním rozdílem, který jsem viděl na soukromé škole, v porovnání se veřejnou školu, byl v zájmu rodičů o to, co se budou jejich potomci učit. Měl jsem možnost se setkat s několika tatínky osobně mimo školu, například na obědě, a velmi podrobně se ptali, co budu jejich syny učit a zda bych se jim mohl věnovat i mimo školu. Žádali náročný přístup z mé strany, ale také, co největší míru individuálního přístup. Musím říci, že tento přístup mi velmi imponoval. Nebyl však od všech rodičů. Zažil jsem i spor jedním rodičem (maminkou), kterou jsem vlastně nikdy neviděl.

Výtečný na té škole byl i přístup většiny žáků. Nevím, zda to bylo tím, že jich ve třídě bylo méně, než je na veřejné škole zvykem nebo tím, že jsem učil praktický předmět, ale jejich zájem o IT obecně byl vyšší, což však nereflektovalo jejich znalosti a dovednosti. Také očekávali, že se budu přizpůsobovat jejich aktuální schopnostem a náladě více, než sem byl sám zvyklý. Nastala pro mne velmi zajímavá situace, kdy jsem se žáky prvního ročníku, se kterými jsem začínal a nemusel jsem stavět na předchozích znalostech (pomineme-li základní školu), vycházel dobře, dařilo se mi je motivovat (většinu) k práci lépe, než s jinou třídou, kde jsem měl pokračovat v tom, co se učili dříve.

Celý článek nahttp://blogkantora.cz/.

Když mne žák pozve na oslavu narozenin

Stalo se mi to asi dvakrát či třikrát, kdy mne můj žák pozval na oslavu narozenin. Vždy se cítím velmi poctěn, ptám se obvykle na povahu oslavy či její program a následně se vyjádřím, zda přijdu. Jsou určité styly oslav, které mne opravdu vadí. Nemám rád zakouřené prostředí, ať už čímkoli, místa příliš uřvaná či jakoukoli formu čistě pragmatického alkoholismu. Snažím se respektovat, že je to žákova oslava a pokud je to pro mě trochu snesitelné, rád přijdu a zdržím se, i když prostředí mi nemusí vždy vyhovovat. Neb ať si myslím své, v prvé řadě respektuji své žáky a jejich právo volby.

Možná si říkáte, co na to říkají spolužáci onoho žáka. Pokud je jejich vyjádření pravdivé, jsou tím příjemně překvapeni. Těším se. Poprvé jsem to zažil před pár lety. Žák, kterého jsem učil, mne pozval právě na svou oslavu. Možná vám to přijde, mí drazí čtenáři, poněkud bizardní.

Celý článek na http://blogkantora.cz/